V patnácté části seriálu je jasně vytyčen úkol: Sociální ekonomie musí převzít od ekonomie hlavního proudu všechny agendy sociálního státu počínaje legislativou zdanění fyzických osob. Mnohým ekonomům se předání daňové agendy podle zákona o dani fyzických osob do správy sociálním ekonomům bude jevit jako svatokrádež. Pozornému čtenáři ale neunikl argument o nadměrném zdanění rodin a tím prokazatelně přímo vyvolané demografické depresi v souvislosti se zákonem o dani ze mzdy fyzických osob, platným od 1. ledna 1993. Stejně tak jako druhý argument, spočívající v narůstajícím počtu chudobou ohrožených rodin pracujících rodičů v přímé úměře k počtu vychovávaných dětí.
Tentokrát se spolu podíváme pod drobnohledem na tzv. výplatní pásku. Pokud obsahuje úplné vyúčtování Vaší mzdy, tak na ní najdete úplné mzdové náklady (superhrubou mzdu), sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem, hrubou mzdu, sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnancem, slevy na dani (paušál 2 070 Kč měsíčně, tj. 24 840 Kč ročně na poplatníka) a zálohu na daň z příjmu. V případě vyživovaných dětí se na výplatní pásce objeví daňové zvýhodnění a daňový bonus. U rodin, jejichž čistý příjem nepřesahuje 2,4 násobek životního minima, ještě přibude kolonka nadepsaná přídavek na dítě (ve výši 500 – 700 Kč podle věku dítěte).
K uvedenému výčtu položek na výplatní pásce si dovolím prohlásit a také následně dokázat, že obsahuje celou řadu nesprávných, protože zavádějících údajů. Údajů dokonce nakupených ve vrstvách. Údajů, jejichž jediným úkolem je přivádět daňového poplatníka do permanentního omylu. Vezmu to hezky popořádku, po jednotlivých vrstvách, jako hospodyňka při loupání cibule. Údajně je dobré při loupání cibule neotvírat ústa, prý to pomáhá proti slzení očí. Takže pozor, začínám loupat první vrstvou nesprávných údajů na výplatní pásce.
Úplné mzdové náklady, tj. základ pro výpočet daně, nebo také superhrubou mzdu, zavedl V. Tlustý, ministr financí v letech 2006 – 2007. Tímto krokem pan V. Tlustý částečně rozkryl kamufláž nastolenou zákonem o dani fyzických osob. Jeho následovníci na ministerstvu financí, pánové M. Kalousek, E. Janota a nejnověji A. Babiš, chystají zrušení vykazování superhrubé mzdy jako údajně nesmyslné od roku 2015 z dobrých důvodů. Nechtějí vykazovat skutečnou, pravdivou výši odvodů zaměstnanců. Ministři financí tak svorně předstírali a předstírají, že když pobíráte průměrnou hrubou mzdu 25 000 Kč měsíčně a čistou mzdu 19 295 Kč, odvedete necelých 23 %. Ve skutečnosti při stejné, tj. průměrné hrubé mzdě 25 000 Kč jsou úplné mzdové náklady zaměstnavatele 33 500 Kč. Pokud zdaníme jako výchozí částku 33 500 Kč, pak při čisté mzdě 19 295 Kč přesahuje výše odvodů 42 %.
Uvedený kalkul ministerstva financí, vykazovat takzvanou hrubou mzdu namísto částky, kterou má pro svého zaměstnance připravenou zaměstnavatel je podvodným jednáním nejen vůči zaměstnancům, ale dokonce i vůči zaměstnavatelům! Z vůle státu, nebo lépe řečeno ze zvůle ministerstva financí, musí zaměstnavatelé povinně vykazovat na výplatním ústřižku mnohem nižší náklady na zaměstnance (hrubá mzda), než jaké ve skutečnosti vynakládají (úplné mzdové náklady).
V tuto chvíli slyším triumfální křik ekonomů, že míchám hrušky s jablky dohromady, protože velkou část odvodů z mezd tvoří pojištění, sociální (SP) a zdravotní (ZP), nikoliv daně. K uvedené námitce předesílám, že při hrubé mzdě 25 000 Kč a úplných mzdových nákladech 33 500 Kč, je celkový odvod SP a ZP ve výši 11 250 Kč. Z uvedené částky 11 250 Kč odváděné jako pojištění, je pouhých 1 175 Kč, tj. 10 % skutečné pojištění! Z toho 500 Kč nemocenské pojištění a dále 675 Kč zdravotní pojištění. Zbývající částky SP a ZP ve výši 10 075 Kč jsou ve skutečnosti daně. Uvedené tvrzení dále upřesním.
Tím se dostávám k druhé vrstvě nesprávných údajů, nakupených na výplatní pásce. Vrstvě údajů, která přivádí daňového poplatníka do stavu permanentního omylu, spočívajícího ve vykazování sociálního a zdravotního pojištění převážně jako nákladu zaměstnavatele, tj. nákladu který nejde k tíži zaměstnance. Problém je v tom, že se jedná o jedny a tytéž peníze, tj. peníze, které má přímo pro konkrétního zaměstnance připravené zaměstnavatel. V našem demonstrovaném příkladu ve výši 33 500 Kč. Fakt, že mzdová účetní odebere zvlášť část SP a ZP k tíži zaměstnavatele a část k tíži zaměstnance, je jen divadélkem pro důvěřivého občana. Ta kamufláž údajného danění „za zaměstnavatele“ a následně „za zaměstnance“ je celkem slušná. V mém případě to procházelo bez povšimnutí od roku 1993 do roku 2002, tj. plných devět let.
Třetí a čtvrtá vrstva nesprávných údajů na výplatní pásce je právě na téma, které jsem již předeslal údajem o skutečném pojištění v celkové výši 10 %, vztaženo k částkám vykazovaným jako pojistné na výplatní pásce.
Začnu složitější položkou a tou je sociální pojištění (SP). Zaměstnanec odvede „za sebe“ 6,5 % na důchodové pojištění a „za zaměstnavatele“ 25 % jako sociální pojištění. Sociální pojištění „za zaměstnavatele“ obsahuje celkem tři položky:
- důchodové pojištění ve výši 21,5%,
- nemocenské pojištění ve výši 2,3 % (nezaměňovat se zdravotním pojištěním),
- příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 1,2 %.
Z uvedeného výčtu jednotlivých složek sociálního pojištění je pouze jediná položka, která vykazuje znaky skutečného pojištění. Jedná se o nemocenské pojištění ve výši 2,3 %. Ještě pro úplnost upřesním, z jakých položek se skládá nemocenské pojištění.
Z nemocenského pojištění se poskytují 4 druhy peněžitých dávek:
- Nemocenské
- Peněžitá pomoc v mateřství
- Ošetřovné
- Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a v mateřství
Vraťme se od nemocenského pojištění zpět k největší položce sociálního pojištění vykazované jako důchodové pojištění. Důchodové pojištění není pojištěním ani náhodou. Je tomu tak, protože starobní důchody jsou přímo financovány z odvodů sociálního pojištění ekonomicky činné střední generace. Jak jsem již uvedl: Starobní důchody jsou výnosy z vkladů do výchovy dětí. Více v 2. a 9. části seriálu „Dítě na okraji společnosti“. Zbývající položka, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 1,2 %, se skládá z podpory v nezaměstnanosti, aktivní politiky zaměstnanosti a správních výdajů ČSSZ a úřadů práce. Většina občanů uvedenou položku nezná a hádám-li správně, ani si ji poznat nepřeje. Být nezaměstnaným není pro našince.
Samostatnou kapitolou je zastropování sociálního pojištění. Opatření vychází z falešně pojaté zásluhovosti v důchodovém pojištění, viz 10. část seriálu. Zastropování, tj. stanovení maximálního vyměřovacího základu pro pojistné na sociální pojištění je částka ve výši 48 násobku průměrné mzdy, což pro rok 2014 odpovídá 1 245 216 Kč. To představuje částku 103 768 Kč měsíčně.
V praxi se sociální pojištění u zaměstnanců s nadprůměrnou mzdou odvádí vždy ve výši 6,5 % z hrubého příjmu. Jakmile je během roku dosažen maximální vyměřovací základ, tak se již sociální pojištění neodvádí. Naposledy se sociální pojištění zaplatí v měsíci, kdy bylo dosaženo stropu. Ztráty plynoucí ze zastropování odvodů na sociální pojištění byly v r. 2010 odhadnuty na 7 miliard korun.
Příklad
Zaměstnanec má hrubou mzdu 1 000 000 Kč měsíčně, tj. 12 milionů ročně. Za leden je mu sraženo na sociálním pojištění 65 000 Kč, tj. 6,5 % z 1 000 000 Kč. Za únor je mu sraženo na sociálním pojištění 15 940 Kč, tj. 6,5 % z 245 216 Kč (1 245 216 Kč - 1 000 000 Kč). V dalších měsících roku mu není již na sociálním pojištění sraženo nic, neboť byl dosažen strop. Komentář ponechám na laskavém čtenáři.
Další, čtvrtá vrstva matoucích údajů na výplatní pásce je zdravotní pojištění. Vykazované částky odváděné ve výši 13,5 % na zdravotní pojištění jdou přímo zdravotní pojišťovně, u které je plátce veden jako pojištěnec. I v tomto případě se opakuje divadélko pro důvěřivého občana v podobě hry na odvod zdravotního pojištění k tíži zaměstnavatele (9 %), a dále odvod téhož zdravotního pojištění k tíži zaměstnance (4,5 %). Vše strháváno stejnou mzdovou účetní v rámci jednoho pracovního úkonu.
Poslední, pátou vrstvu, na kterou se odvolávám s poukazem na skutečnost, že jen 1/5 z odvedené částky na zdravotní pojištění je pojištěním skutečným, tj. využitým ve prospěch pojištěnce a 4/5 zdravotního pojištění je daň, na výplatním ústřižku nehledejte. Uvedená skutečnost je definována makroekonomicky. Je vyčíslena ze skutečných nákladů použitých na zdravotní ošetření podle věku. Celková suma peněz plynoucích z odvodů sociálního pojištění do zdravotnictví je 260 miliard korun. Na zdravotní ošetření důchodců je z této sumy vynakládáno 50 %, tj. 130 miliard korun. Na ošetření dětí je určeno 30 % tj. 78 miliard korun a až zbývajících 20 %, tj. 46 miliard korun je skutečně využito ve prospěch plátců zdravotního pojištění. Pouze a jen uvedených 46 miliard korun z odvedených 260 miliard korun, tj. 20 % vykazuje pojistný efekt pro plátce. Poukazovat na skutečnost, že stát přispívá na zdravotní pojištění částkou 787 Kč měsíčně na jednoho státního pojištěnce je bezpředmětné ze dvou důvodů. Prvním důvodem je fakt, že suma 22 miliard korun placených státem za důchodce při vykazovaných nákladech 130 miliard korun a 19 miliard korun placených státem za děti při skutečném čerpání ve výši 78 miliard korun je pouhým zlomkem finančních částek spotřebovaných na zdravotní ošetření důchodců a dětí. Druhým důvodem je, že uvedené platby za státní pojištěnce jdou v každém případě k tíži střední, ekonomicky činné generace.
Rekapitulace
Z uvedeného výčtu jednotlivých kolonek na mzdové pásce je zřejmé, že sociální ekonom pohlíží na jednotlivé položky ze zcela jiného úhlu a navíc v souvislostech, které jsou u ekonoma s jeho vzděláním orientovaným výlučně na peníze, mimo dosah vnímání. Ekonoma, který se nás snaží každý měsíc při pohledu na výplatní pásku přesvědčit, že za nás část odvodů platí hodný zaměstnavatel ze svého, navíc na účely našeho pojištění ve stáří a ve stejném duchu na naše zdravotní ošetření. Ekonoma, který se nás taktéž snaží přesvědčit, že platíme nízké daně, v našem modelovém příkladu 2 955 Kč (položka záloha na daň z příjmu), tj. necelých 9 %. Přitom ve skutečnosti zaplatíme na daních 2 955 + 10 075 = 13 030 Kč, což representuje 38,9 % z částky, kterou má pro nás připravenou zaměstnavatel!
Na závěr uvedu, jak by měl vypadat výpočet daně z příjmu fyzických osob v podání sociálního ekonoma. Než k tomu dojde, zbývá popsat v dalším pokračování seriálu výplatní pásku, u které zaostříme čočku mikroskopu na daňové bonusy a údajné daňové zvýhodnění zaměstnance v souvislosti s výchovou dětí v rodině.
Ivo Patta
V Měchenicích dne 6. května 2014
Dítě 17. část. Daně pod mikroskopem II.
Na úvod si dovolím citovat: Chování současné mladé generace ovlivňují …především aktuální ekonomické podmínky. … Založení rodiny a narození dítěte znamená významné snížení příjmů domácnosti, riziko obtížného návratu na trh práce pro matky, vzrůstá riziko ohrožení chudobou. To není poplašná zpráva, ale informace Českého statistického úřadu!
V páté části seriálu jsem uvedl, že současná sociální politika státu společensky deklasuje rodiny pracujících rodičů s dětmi. Dále jsem napsal, že základy tohoto fenoménu jsou v politice přerozdělování, protože takto pojatá sociální politika má katastrofální důsledky v oblasti společenského uznání, resp. zneuznání pracujících rodičů vychovávajících děti v rodině.
Jak to stát, konkrétně ministerstvo financí provádí? K objasnění mechanismu použitého při odírání pracujících rodičů o peníze potřebné na výchovu dětí v rodině mně opět stačí výplatní páska! Jak jsem již v minulém 16. článku předeslal, v případě vyživovaných dětí v rodině se na výplatní pásce objeví daňové zvýhodnění a daňový bonus. U rodin, jejichž čistý příjem nepřesahuje 2,4 násobek životního minima, ještě přibude kolonka nadepsaná přídavek na dítě (ve výši 500 – 700 Kč podle věku dítěte).
Kde je hlavní zádrhel? Najdete jej v předcházející větě: U rodin, jejichž čistý příjem nepřesahuje 2,4 násobek životního minima …. Přeloženo z úředního jazyka do češtiny, ekonomy nezajímá, kolik si pracující rodiče svojí prací vydělali. Ekonomové posuzují až částku, kterou se sami rozhodli zaměstnanci ponechat. Co to v praxi znamená, ukazuje poslední řádek tabulky č. 1 (relativní čistý příjem na osobu):
Tabulka č. 1
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Komentář k tabulce č. 1: Poslední řádek tabulky jasně vypovídá o zničujícím daňovém znevýhodnění rodin s dětmi pracujících rodičů. Nadměrné zdanění, minimálně se lišícího od zdanění bezdětných, způsobuje v rodinách s dětmi nedostatek peněz. Jinak řečeno bídu potvrzenou ohrožením rodin s dětmi pracujících rodičů příjmovou chudobou.
|
||||||||||
Tabulka č. 2 mluví jasnou řečí: S každým dalším vychovávaným dítětem roste hrozba finančního bankrotu v rodinách, které jsou bez dětí ekonomicky vysoce stabilní.
Co je ale ještě mnohem horší. Na příjmovou chudobu, i když nezaslouženou, je přímo vázáno společenské zneuznání. Jasně řečeno, opovrhování pracujícími rodiči a jejich rodinami pramenící z přesvědčení o údajném zvýhodňování rodin s dětmi, viz červená čísla v tabulce (daňový bonus, daňové zvýhodnění). Proto ono periodicky se opakující volání po rehabilitaci rodin s dětmi pracujících rodičů.
Mohu to potvrdit sám na vlastní životní zkušenosti. Byl mi vyměřen důchod, který je vyšší než u zbývajících 90 % starobních důchodců, to znamená, že jsem měl vysoce nadprůměrnou mzdu a rodina se nikdy neocitla v červených číslech. Na druhou stranu jsme byli s dětmi jen jednou u moře, a pokud jsem koupil auto, tak ojeté. Možná proto jsem i já uslyšel od jednoho ze čtyř dětí slovo socky.
Politika přerozdělování v daňové oblasti vede k společenskému zneuznání! To se bezprostředně dotýká pracujících rodičů s dětmi! Na této věci je bolestné zejména to, že se jedná o zneuznání falešné. Zneuznání přímo vyvolané státem, resp. ministerstvem financí a jeho daňovou politikou, viz tabulka č. 3.
Tabulka č. 3: Porovnání výše odvodu daní a daňového zvýhodnění na děti (po odpočtu skutečného pojištění, viz předcházející článek):
|
Počet dětí v rodině |
1 |
2 |
3 |
4 |
|
Daně po započtení daňového bonusu (Kč) |
14 868 |
13 751 |
12 634 |
11 517 |
|
Daňové zvýhodnění na děti (Kč) |
1 117 |
2 234 |
3 351 |
4 468 |
|
Poměr daňové zvýhodnění/daň |
7,5 % |
16,2 % |
26,5 % |
38,8 % |
Komentář k tabulce: Skutečnost je pravým opakem toho, co do myslí českých občanů zasévá současná daňová politika státu. Pracující rodiče dětí odvedou do státní pokladny na daních a tzv. „pojištění“ cca 40 % ze své superhrubé mzdy (mzdové náklady zaměstnavatele). Následně u pracujících rodičů vychovávající čtyři děti v rodině stát uznává za vhodné ponechat v rodině jen necelých 39 % z odvedených daní. Místo toho jsou rodiny „zvýhodňovány“ společensky nepřijatelnou formou daňových bonusů, daňového zvýhodnění, přídavků na děti, pastelkovného … až po porodné. To vše v obecném povědomí na úkor bezdětných, nebo těch, co děti již vychovali, viz citát z dopisu L. Jakla ve 14. části seriálu.
Daňový systém je příčinou chronického nedostatku peněz v ekonomicky aktivních rodinách. Daňový systém tak přímo omezuje investice do dobře vychovaných dětí. Daňový systém je, jak jsem dokázal výše, zdrojem finančního a následkem toho i společenského deklasování rodin s dětmi pracujících rodičů. Stávající daňový systém je také příčinou ztráty sociálního kapitálu, neboť ten, kdo z dětí od malička dělá příjemce almužny, znemožňuje učení se svobodě a odpovědnosti za sebe samého (Borchert 2002).
V minulém, 16. článku jsem slíbil, že uvedu, jak by měl vypadat výpočet daně z příjmu fyzických osob v podání sociálního ekonoma. Činím tak v tabulce č. 4. Ohledně daně, nemocenského a zdravotního pojištění (2, 3, 4 řádek tabulky), odkazuji na 16. článek seriálu.
Navržená metodika výpočtu daně fyzických osob, na rozdíl od stávajícího modelu, umožňuje bezproblémový odpočet 50 % nákladů na výchovu dítěte či dětí v rodině. Nejedná se o žádný revoluční krok. Jde jen o návrat ke stavu v roce 1992, kdy ministerstvo financí uznávalo, že výchova dítěte v rodině něco stojí a proto zohledňovalo pracujícím rodičům v průměru 53 % nákladů na výchovu dětí.
Tabulka č. 4: Příjem rodin s jedním dítětem do tří let věku v novém sociálně-ekonomickém daňovém systému. Vysvětlivka: *) limitováno výší odvodu daně.
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Komentář k tabulce č. 4: Z tabulky je patrné, že zaměstnanec s průměrnou mzdou po odvedení skutečných pojistných částek (500 Kč nemocenské pojištění a 675 Kč zdravotní pojištění), vydělal dostatek peněz nejen pro sebe, ale až pro čtyři děti. Jinak řečeno. Zaměstnanec vydělal tolik, že náklady na výchovu čtyř dětí v rodině pokryje daňovým odpočtem ze své mzdy! Mimo jiné to je důkaz, že bezdětní a občané, kteří děti již vychovali, nepřispívají na rodiny s dětmi pracujících rodičů!
Co se týká výpadku daně fyzických osob, v případě výchovy dětí v rodině je jen dočasný. Výchova dětí zabere cca polovinu z našeho ekonomicky aktivního života. To časově odpovídá průměrné době pobírání starobního důchodu.
V tabulce zbývá rodičovský příspěvek, tj. částka placená z daní nás všech. Uvedená položka bude postupně snižována až k nule. V Integrovaných reformách, důchodové a sociální pro Českou republiku je počítáno s finančně plnohodnotnou náhradou rodičovského příspěvku. Dostupné na webových stránkách: http://www.cssd.cz/soubory/ke-stazeni/reformy-2011/pata.pptx
Výše uvedená fakta jasně mluví pro změnu zákona o dani fyzických osob. Dosavadní ekonomické praxi v daňové oblasti padlo za oběť jen za posledních 20 let ne méně než 600 000 nenarozených dětí do vyrovnané populační bilance České republiky. Uvedené číslo narůstá aktuálně o 123 dětí denně. Dále také narůstá dluh ministerstva financí vůči rodičům dětí, počítaný jako rozdíl ve zdanění rodin s dětmi před a po 1. lednu 1993.
Nezbývá proto nic jiného než změnit daňový systém, tj. uznat náklady na výchovu dětí v rodině jako daňově odečitatelnou položku. Jen v tom případě budou rodiny pracujících rodičů schopny v rámci vlastní odpovědnosti vychovávat děti. Daňová reforma musí umožnit pracujícím rodičům výchovu dětí v rodině z jejich vlastních příjmů, tj. musí umožnit samofinancování rodin. Základ správně provedené sociální reformy je ve změně zákona o dani fyzických osob. Jen tato změna nám zaručí ukončení diskriminace rodin. Rodin s dětmi jako společenské menšiny, protože takových rodin již v roce 2001 bylo jen 46,7 %.
Ivo Patta
V Měchenicích 17. května 2014
Dítě 18. část. Daně pod mikroskopem III.
Ve třetím pokračování „Daní pod mikroskopem“ ještě doplním, co se do minulého dílu nevešlo.
V tabulce č. 4 jsem vzal jako základ průměrnou mzdu. Na tu ale nedosáhne cca 80 % pracovníků. Je tomu tak, protože úzká vrstva bankéřů, manažerů a specialistů v některých oborech si vydělá několikanásobně až mnohonásobně více. Proto v tabulce č. 4b použiji mzdu ve výši mediánu, která dělí pracující nikoliv na 80 % a 20 %, jako průměrná mzda, ale na dvě poloviny, tj. 50 % na 50 %.
Tabulka č. 4b: Příjem rodin s jedním dítětem do tří let věku v novém, tj. sociálně-ekonomickém daňovém systému. Hrubá mzda: Medián 21 000.
|
Mzdové náklady zaměstnavatele |
28 200 |
|
|
|
Daň |
10 620 |
||
|
Nemocenské pojištění |
483 |
||
|
Zdravotní pojištění |
567 |
||
|
Celkem pojištění |
1 050 |
||
|
Čistá mzda |
16 530 |
||
|
Počet dětí v rodině |
1 |
2 |
3 |
|
Daňový odpočet na děti*) |
3 300 |
6 600 |
9 900 |
|
Rodičovský příspěvek základní výměra |
7 600 |
7 600 |
7 600 |
|
Příjem celkem |
27 430 |
30 730 |
34 030 |
|
Čistý příjem na člena rodiny |
9 143 |
7 682 |
6 806 |
|
Relativní příjem na osobu (0 dětí =100 %) |
55,3 % |
50,7 % |
41,2 % |
|
Poměr daňový odpočet/daň |
31,1 % |
62,1 % |
93,2 % |
Komentář k tabulce č. 4b: Z tabulky je patrné, že zaměstnanec se mzdou ve výši mediánu po odvedení skutečných pojistných částek (483 Kč nemocenské pojištění a 567 Kč zdravotní pojištění), vydělal dost peněz nejen pro sebe, ale až pro tři děti. Zdá se to neuvěřitelné? V posledním řádku tabulky je důkaz, že uvedený plat zaměstnance je natolik vysoký, aby umožnil bez problémů zohlednit náklady na výchovu až tří dětí v rodině.
Nesmím zapomenout na pracovníky, kteří pobírají minimální mzdu.
Tabulka č. 4c: Příjem rodin s jedním dítětem do tří let věku v novém, tj. sociálně-ekonomickém daňovém systému. Hrubá mzda: Minimální 8500 Kč.
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||
Z posledního řádku tabulky č.4c je zřejmé, že i minimální plat zaměstnance je natolik vysoký, že umožní po odpočtu nemocenského a zdravotního pojištění bez problémů zohlednit náklady na výchovu jednoho dítěte v rodině. Je tak možno učinit bez toho, aby rodiče dostávali od státu finanční zvýhodnění, bonusy a sociální dávky.
Na závěr mi nezbývá než zdůraznit, že rodinná politika nesmí být součástí sociální politiky. Důsledky vidíme dnes všichni v převládajícím negativního pohledu většiny občanů na pracující rodiče a jejich děti.
Téma daně pod mikroskopem jsem dokončil, ale dovolte mi ještě jednu poznámku. Jedná se o tematickou a navíc i časovou shodu. Pracoval jsem současně s články Daně pod mikroskopem I-III, na přednášce nazvané „Sociálně ekonomická hlediska podpory rodin“. Přednášku jsem 29. 5. presentoval a následně 31. 5. 2014 odeslal na podatelnu MF ČR k rukám pana ministra Andreje Babiše. Podání byl přidělen identifikátor (PID) : MFCR4XFDAZ. Možná že to nebyla jen náhoda, že o dva dny později, 2. 6. 2014, byl zveřejněn dokument Evropské komise, který mimo jiné požaduje daň z příjmů sladit se zdravotními a sociálními odvody! Více na adrese: http://zpravy.e15.cz/domaci/ekonomika/zjednoduste-danovy-system-doporucuje-cesku-brusel-1089761#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink
Ivo Patta
V Měchenicích 3. června 2014