Navigace: Sociologie > Archiv korespondence

Archiv korespondence

Vážený pan
Ing.  Mirek  TOPOLÁNEK
předseda vlády České republiky
Praha
                                                                                                            V Praze dne 15. 9. 2008


Věc: Reformy! 



Vážený pane předsedo vlády Mirku Topolánku,



mám na vás dvě naléhavé otázky.

První otázka zní: Jak dlouho ještě budou bezdětní dvojnásobnými vítězi?  Nejenže si nechávají platit penze v průběžném systému dětmi druhých, ale ještě si na stáří přilepší v kapitálovém systému pomocí peněz, které si ti s dětmi odložit nemohou, protože je vydají na své ratolesti (více v příloze č.1  Bezdětnost se mnohonásobně vyplácí).

Neurazte se prosím, ale druhá otázka stojí jasně: Jste hloupější než pan Jiří Paroubek? V dalších přílohách č.2,3,4  máte vysvětlení mé, na první pohled provokativní, ve skutečnosti velmi naléhavé otázky. Vysvětlení je obsaženo v kopiích tří dopisů.  První jsem posílal já  Jiřímu  Paroubkovi  7. 11. 2005, další dva datované  21. 11, 2005  a  4. 1. 2006, jsou jeho reakcí na moji "První prorůstovou a propopulační důchodovou reformu".
 
Již víte proč se ptám tak naléhavě? Protože máte, na rozdíl od všech politiků před Vámi nikoliv jednu, ale konečně dvě možné reformní cesty.  Navíc máte, na rozdíl od pana Jiřího Paroubka, také čas k realizaci reforem.

Mnou nabízená reformní cesta je cestou vedoucí k trvalému dostatku našich dětí a také jedinou možnou cestou vedoucí k umoření rychle narůstajícího skrytého dluhu důchodového systému. Je cestou, kterou jsem se vydal zatím já jediný. Pokud to v duchu zpochybníte, zde máte citaci z e-mailu z 10. 9. 2008, od prof. Jana Kellera, našeho předního sociologa: "Úkolem sociologie není předkládat reformy. To musejí dělat politici. Sociolog může v roli poradce politika upozornit na věci relevantní z hlediska přijímaných reforem". Konec citátu.

Sociologové celý život studují společenství lidí.  Následně pro  politiky, kteří nic takového nestudovali, ale musí společnost řídit,  mají jen připomínky. Není divu, že politiku ovládli ekonomové a podle toho také vypadá vládní důchodová reforma.  Takže zapomeňte laskavě na sociology a demografy, ti Vám nepomohou ani omylem, protože je to od šedesátých let minulého století spolek skuhrajících bab. Někteří z nich na to dokonce sami přišli, kromě těch zahraničních například náš sociolog  J. Balon ve své knížce Sociologická teorie, příběh krize a fragmentace  Sociologické nakladatelství  Praha 2007.

Vydal jsem se na neprošlapanou cestu v roce 2002, ve svých 54 letech věku,  s cílem vyřešit zcela nově důchodovou reformu.  Usilovným studiem sociologie a demografie, pokládáním otázek, které se přede mnou ještě nikdo ani nepokusil zformulovat a následným hledáním odpovědí na tyto otázky doslova dnem i nocí, jsem došel v roce 2004 ke stanovení základních požadavků na zcela novou, demokratickou důchodovou reformu a v roce 2005 k jejímu řešení v podobě paragrafovaného znění důchodové reformy.

 

Dnes Vám mohu nabídnout ještě mnohem více, než v roce 2005 Jiřímu Paroubkovi.  Pokud moji nabídku akceptujete, smluvně Vám mohu zaručit následující efekt mé důchodové  reformy:

-    otevření nových perspektiv pro mladou generaci,

-  rychlý vzestup počtu nově narozených dětí a jeho trvalé udržení nad hladinou  vyrovnané populační bilance,

-     stagnaci a následné umořování implicitního (skrytého) dluhu důchodového systému,

-     řešení dostatku dětí v žádoucím segmentu ekonomicky aktivních rodin t.j. budoucích plátců daní,  

-    radikální snížení počtu dětí žijících ze sociálních dávek,

-    snížení věku žen při prvním těhotenství a tím snížení počtu komplikací v době porodu a výskytu vad u dětí, 

-    udržitelný průběžně financovaný důchodový systém a tím i udržitelný sociální stát.

Jak mohu zaručit dostatek dětí, dokonce trvale?  Využívám v první řadě lidskou psychiku a nikoliv peníze.  Zabezpečení stáří je daleko důležitější pro lidi než dostatek peněz v rodinách na výchovu dětí! Proto je postupné a tedy sociálně citlivé vytlačení bezdětných z průběžně financovaného důchodového systému jedinou cestou nejen k tomu, aby se důchodový systém  nezhroutil, současně je také jedinou cestou k dostatku dětí v populaci.

Druhá možná cesta důchodové reformy je cesta penzijních fondů.  Pokud se v II. etapě důchodové reformy vydá vláda pod Vaším vedením tímto směrem, neudělá nic pro zvýšení porodnosti nad 155 000  dětí ročně, což představuje hranici vyrovnané populační bilance v desetimilionovém národě. Dosáhne tím jen, hodně stručně řečeno, přelití 3600 miliard korun za 18 let do penzijních fondů.  Tímto krokem sebere z kapes daňových poplatníků peníze, které představují 90%  přímých finančních nákladů vydaných v rodinách na výchovu nové generace v desetimilionovém národě (více v příloze č.5 "Největší tunelování všech dob, aneb vražedné penzijní fondy I"). 

Takže pane premiére máte na výběr. Sám se musíte rozhodnout, kterou cestou se vydáte.

Pokud zůstanete u koaliční reformy, jen časově nevýznamně prodloužíte existenci sociálního státu za cenu jeho demontáže. Pokud ale se rozhodnete pro "První prorůstovou a pronatalitní důchodovou reformu", stanete se lídrem v politice EU a budou se chtít od Vás učit  politici jako Angela  Merkel  nebo N. Sarkozi.  Druhá cesta z Vás udělá politika, který pomáhal dovést sociální stát i národ do hořkého konce. První cesta z vás naopak udělá politika, který překročil svůj stín v podobě dekadentního evropského myšlení a zasloužil se o doslova znovuzrození národa a stal se tak příkladem i pro ostatní národy EU a jejich politiky. Podle toho Vás také posoudí naši potomci.

S pozdravem

                                    Ing. Ivo Patta

 
© sociologie.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma, reklama PC fórum