Navigace: Sociologie > 9. část Dítě a generační solidarita

9. část Dítě a generační solidarita

Než začnu psát o solidaritě uvnitř téže generace, dovolím si poukázat na jeden z velmi aktuálních problémů. Tím je nepochybně dostatek pracovních míst pro mladou, nastupující generaci. Jedná se o problém pracovního trhu související s mezigenerační solidaritou.  Jedná se tak o další významný a současně zcela nedostatečně popsaný jev, který mimo jiné staví, řečeno s použitím rétoriky pana L. C. Thurowa, mladé proti starým.

Pracovníci ČSÚ Holanová a Kunc publikovali statistická data o zaměstnanosti (Dvacet let na úřadech práce: Nezaměstnaných je třikrát víc). Publikováno 6. srpna 2014. Dostupné na adrese: http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ceska-ekonomika/nezamestnanost-v-cesku-1993-2013/r~9ffe4c6c1be811e48975002590604f2e/

V materiálu se mimo jiné dočtete:

2011 až 2013 – Posouval se odchod do důchodu

Toto období se neslo ve znamení stagnace a klesající produktivity práce na úkor udržení zaměstnanosti. Hlavním důvodem, proč pesimismus trval tak dlouho, byl negativní výhled ohledně dalšího společenského i politického vývoje, uvádí ČSÚ. Na druhé straně se zvyšovala úroveň zaměstnanosti – hlavně díky posouvání hranice odchodu do důchodu. „Míra zaměstnanosti osob ve věku 55 až 64 let se v tomto období již přibližovala hranici padesáti procent (49,5 %), přitom v období 1993 až 1996 se pohybovala kolem 34 procent,“ uvádí ČSÚ.

Výše uvedená relativní čísla konkrétně znamenají, že k 31. 12. 2013 bylo v České republice ve věkové kategorii 55 až 64 let celkem 1 438 025 osob. Míra zaměstnanosti v uvedeném věkovém segmentu se zvýšila o 15,5 %, ze 488 929 na 711 822 tj. o 222 893 osob. 

Výsledkem tzv. parametrických změn věku odchodu do důchodu je o 15,5 % nižší mezigenerační obměna na pracovním trhu. Důsledek? Pracovní trh, jen z uvedeného důvodu, byl k datu 31. 12. 2013 ochuzen o 222 893 pracovních míst. Pracovních míst určených pro mladou nastupující generaci.  

To ale není číslo konečné, protože každým rokem věk odchodu do důchodu prodlužujeme a tím mezigenerační obměnu blokujeme ve stále větším rozsahu! U mužů se prodlužuje věk odchodu do důchodu o 2 měsíce ročně, u žen o 4 měsíce ročně, tj. v průměru o 3 měsíce ročně, jinak řečeno o čtvrt roku za každý uplynulý kalendářní rok. To představuje blokaci dalších 0,35 % míst na pracovním trhu ročně, což vyvolává automaticky úbytek 17 150 pracovních příležitostí ročně pro nastupující mladou generaci! Jen v příštích 4 letech, promítnuto do doby mezi volbami do poslanecké sněmovny parlamentu, bude prodlužujícím se věkem odchodu do důchodu blokováno dalších 4 x 17 150 = 68 600 pracovních míst. Zde je nepochybně namístě otázka: Kdo je naivnější? Politici, kteří slibují vytváření nových pracovních míst, což je v kontextu s prodlužováním doby zaměstnávání dědečků a babiček nesplnitelné, nebo voliči, kteří jim na základě lichých slibů stále znovu a znovu dávají hlas ve volbách? I takovou podobu na sebe mohou vzít důsledky řetězení omylů a špatných politických rozhodnutí v cause zvané důchodová reforma (více v článku Ekonomové a dítě).   

 

Solidarita uvnitř téže generace.

Solidaritu založenou na zdravých základech uvnitř téže generace (solidaritu intragenerační) si musí pohlídat, nebo v případě její aktuální absence prosadit, ekonomicky aktivní generace. To znamená generace, která vytváří hodnoty a proto je u moci, má tuto zodpovědnost sama vůči sobě! Pokud si nevytvoří prostředí, ve kterém pracující rodiče mohou vychovat děti bez vysokého rizika ekonomického bankrotu rodiny (viz tab. 1 v článku Dítě a sociální reforma). Prostředí se zárukou plného starobního důchodu z I. důchodového pilíře právě z důvodu řádné výchovy dětí, je dobře vychovaných, pracovitých dětí v takové generaci nedostatek.  Následně, tj. s časovým posunem o jednu generaci, dochází k problémům průběžně financovaných systémů sociálního státu, např. důchodového, ale také při financování zdravotnictví. Pocítí to ve stáří právě ta generace, která se o to sama zasloužila! Pocítí to trojím způsobem. Za prvé nižšími starobními důchody vzhledem ke snížené valorizaci podle inflační doložky. Za druhé rozevíráním nůžek mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem díky žádné nebo jen částečné valorizaci podle růstu reálných mezd. Za třetí zvyšováním věku odchodu do důchodu, což již dnes znamená, že 20 % lidí umírá v předdůchodovém věku.    

Jak uvádím v předcházejícím článku Dítě a generační solidarita, aktuálně praktikovaná zásluhovost, posuzovaná jednostranně jen na základě pracovní aktivity, vynáší v I. důchodovém pilíři bezdětným 500 % z vkladu. Rodiče jednoho dítěte obdrží jako důchodci téměř trojnásobek vkladu, přesně 278 %. Naopak rodičům tří dětí se již investice do jejich výchovy v době stáří vrátí jen částečně. Investice do výchovy čtyř a více dětí jsou pro rodiče z hlediska zajištění na stáří finanční katastrofou. Nic, ani skutečnost, že zákony obvykle vytváří ti starší v ekonomicky aktivní generaci, nemůže ty mladší v této věci omluvit. Lidé ve fertilním věku a současně na začátku své ekonomické aktivity, si svoji zodpovědnost sami vůči sobě i svému stáří musí uvědomit, pozvednout hlas a pracovat na změně.  Proč? Prostě proto, že je to pro jejich život určující od založení rodiny až po spokojené stáří.  Uchýlím se, pro lepší pochopení problému, k bajce „Bitý nebitého nese“. V bajce vzal zbitý vlk zdravého lišáka na záda a s tím břemenem vrávoral, až se z něj pot lil. Ale lišák si cestou pobrukoval: „Bitý nebitého nese“. V pohádkách a bajkách je skryt morální apel a současně také návod, jak rozlišit dobro od zla. Zatím to vypadá tak, že bitý nebitého nese a nést nepřestane. 

Pokud si pomyslíte, že to je vrchol ve zneužívání solidarity mezigenerační i intragenerační v tzv. sociálně vyspělých státech, pak Vás mohu ujistit, že tomu tak není. Existuje ještě horší příklad popření solidarity mezi lidmi. Je jím otevřený boj proti solidaritě.  Vedou jej homosexuálové s výjimkou těch, kteří se aktivně podílí na výchově dětí např. svých bisexuálních či transsexuálních partnerů.  

Homosexuálové a jejich neprávem vzrůstající vliv ve společnosti.

Proč vzrůstá vliv homosexuálů ve společnosti neprávem? Protože ti občané, kteří neinvestovali do výchovy dětí nejméně 1 milion 440 tisíc korun, tj. do plnoletosti dítěte, okrádají v důchodovém věku právě rodiče o jejich dividendy z investic do výchovy dětí (tj. čerpají neprávem z odvodů sociálního pojištění dospělých úplně cizích dětí peníze, ze kterých jsou přímo financovány starobní důchody v I. důchodovém pilíři). V případě homosexuálů je to 99,9% jedinců při porovnání jejich počtu s počtem dětí, které vychovávají. Vyčísleno částí daní použitých na výchovu dětí těch druhých (400 000 Kč) a vztaženo k průměrnému čerpání starobního důchodu podle aktuální doby dožití (2 000 000 Kč), jedná se o neoprávněné čerpání v průměrné výši 1 milion 600 tisíc korun na jednoho homosexuálního starobního důchodce. Současné aktuální ztráty na důchodovém účtu způsobené homosexuály lze vyčíslit. Při údajné frekvenci výskytu 4 % homosexuálů v populaci a zohlednění vkladu ne-rodičů homosexuálů z daní přerozdělených na výchovu dětí těch druhých, je výpočet následující: [(4 % z 350 miliard korun) – 20 %] = 11 miliard 200 milionů korun ročně. Je to částka, kterou aktuálně přispívají rodiče dětí v důchodu svým vrstevníkům – homosexuálům každoročně na jejich důchody. Tím jsem ale zatím nezdůvodnil otevřený boj proti solidaritě ve společnosti.

Otevřený boj proti solidaritě vedou homosexuální aktivisté tím, že prosazují své, jak jsem již doložil, ekonomicky zcela neodůvodněné nároky spojené navíc s otevřenými útoky proti heterosexuálním rodinám vychovávajícím děti.  Jedná se o útoky na úrovni národní, mající povahu legislativních kroků, které mají imitovat rodinný status pro homosexuály. Dále to jsou pochody hrdosti, lépe řečeno pochody pýchy jako ostentativní presentace homosexuálních jedinců ve smyslu jejich výjimečného postavení ve společnosti. Postavení homosexuálů ve společnosti je vskutku výjimečné. Jak jsem doložil, homosexuálové na společnosti a tím na solidaritě parazitují (s výjimkou těch co se přímo podílí na výchově dětí). Homosexuálové jako důchodci ve velkém rozsahu okrádají právě rodiče vychovávající děti, tj. ty, kterými veřejně opovrhují snažíce se současně o jejich zničení ve smyslu lidském, společenském a jak jsem doložil také finančním. Na mezinárodní úrovni se jedná v poslední době o útoky homosexuálních aktivistů na heterosexuální rodiny s dětmi v Evropském parlamentu.  Jde konkrétně o návrh euro poslankyně Ulrike Lunackové  "Plán EU proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity".  Evropský parlament, v případě schválení plánu U. Lunackové, by požadoval po členských státech aplikaci dvojího metru: neomezenou svobodu slova pro homosexuální komunitu a omezenou svobodu slova pro možné kritiky. Návrh neobsahuje žádnou ochranu práva na svobodné rozhodování, práva rodičů na výchovu svých dětí a ochranu dětí před homosexuální propagandou nebo práva na výhradu svědomí. Uvedeným „Plánem EU“ může být omezena dokonce svoboda podnikání. Více na adrese: https://email.seznam.cz/#inbox/20686.  

 

Ivo Patta

V Měchenicích 22. ledna 2014

 
© sociologie.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma, reklama PC fórum