Navigace: Sociologie > Sociální kapitál - doplněno

Sociální kapitál - doplněno

 

_____________________________________________________________________

Social capital, social networks, human capital, community, family, child socialization.

_____________________________________________________________________

 

Sociální kapitál.

Abstrakt.

Historie vývoje pojmu sociální kapitál. Vágnost definice sociálního kapitálu a jeho nevhodná redefinice do sociálních sítí v osmdesátých letech minulého století. Nevhodně definovaný sociální kapitál jako brzda rozvoje sociologie. Rodina a tvorba sociálního kapitálu.  Socializace dítěte. Pojmy sociální kapitál a lidský kapitál a jejich vzájemná souvislost. Ekonomické důsledky tvorby sociálního kapitálu.  Investice do sociálního kapitálu a z toho plynoucí čistý zisk.  Důsledky jen ekonomických opatření na tvorbu sociálního kapitálu. Chápání úlohy dítěte v občanské společnosti. Dítě jako plnohodnotný společenský subjekt, nebo dítě jako objekt sociální péče?  Celospolečenské důsledky nepochopení úlohy dítěte v sociálně rozvinuté občanské společnosti.  

 

Sociální kapitál.

Jako nový pojem se termín "sociální kapitál" objevil již v roce 1916. Použil jej L. Hanifan ve snaze zdůraznit význam vstřícné a přátelské pospolitosti pro úspěšné vzdělávání dětí. Další zmínky o sociálním kapitálu se znovu objevují až v padesátých letech minulého století (Seely, Sin, Loosey 1956, Bonfield 1958). Následující tři sociologové, P. Bourdieu, J. S. Coleman a R. Putman jsou považováni za otce zakladatele současného konceptu sociálního kapitálu. Systémový rozvoj pojmu „sociální kapitál“ v sociologii je spjat s P. Bourdieu (1980). Pro Bourdieura představuje sociální kapitál zdroje druhých lidí, které můžeme mobilizovat ve svůj prospěch, za podmínky že jsme s těmito lidmi v trvalých vztazích a proto nás uznávají. Další krystalizaci pojmu sociální kapitál určil americký sociolog J. S. Coleman. J. Coleman chápe sociální kapitál jako jistou formu racionální směny. Sociální kapitál v jeho pojetí usnadňuje individuu dosažení cílů snížením nutných nákladů. Logickým výsledkem takového pojetí je využití sociálního kapitálu k maximalizaci osobního zisku. Třetí, R. Putman chápe sociální kapitál jako četnost neformálních kontaktů fungujících na základě reciprocity a důvěry na makrosociální úrovni. Právě R. Putman se zasloužil o obecné rozšíření pojmu sociálního kapitálu jako četnosti kontaktů. Přitom právě R. Putman si všiml úbytku sociálního kapitálu u mladší generace. Správné vysvětlení pro to nemá on, ani jeho oponenti a proto mi připadl, mimo jiné, úkol zdánlivě neřešitelnou záhadu vyřešit.

Vzhledem k výše uvedenému mi nezbývá než konstatovat, že sociální kapitál postupně přešel od vstřícné a přátelské pospolitosti zaměřené na výchovu a vzdělávání dětí k vazbě na zdroje těch druhých. Zdroje, které mohu mobilizovat ve svůj prospěch a to až po maximalizaci osobního zisku. Na jedné straně lidská pospolitost zaměřená na zdárnou výchovu dětí a na protipólu nemilosrdný individuální kalkul. Slučování neslučitelného. Nelze dávat dohromady komunitu a její ctnosti vzniklé pospolitostí lidí, s individuální snahou brokera či finančního poradce, vytvářejícího osobní síť vztahů k druhým lidem za jediným účelem, dosahování maximálního osobního zisku při minimalizaci vkladů. Pokud udělám v tomto směru ještě jeden krok, dostávám se do kriminální oblasti. I zde najdu sociální sítě, např. u mafie. Pokud někdo namítne, že se zde již nejedná o sociální sítě, odkazuji dotyčného na knihu J. Kellera, Nejistota a důvěra, Praha 2009. Sociologové, snují vlákna svých sociálních sítí, chytajíce do nich sociální kapitál spolu s fenomény moderní společnosti. Činí tak bezúspěšně. Dokonce dochází touto činností ve jménu poznání a rozkrytí společenských jevů k praktickému zakrývání skutečných problémů v takto sociology zkoumané komunitě. Proto ta neschopnost hledat a najít důvody úbytku sociálního kapitálu u mladší generace. Od toho již není daleko k záměně příčin a důsledků důležitých společenských jevů, určujících přežití sociálně orientované společnosti, jak jsme toho v současnosti svědky. Sociální kapitál v tomto pojetí sociologie se stává zdrojem omylů spojených s neschopností uchopit společenské problémy a systematicky hledat jejich racionální řešení.

Po roce 2000 došlo postupně k vyhodnocení přínosu internetu pro rozvoj mladé generace. Ukázalo se, že sociální média mají negativní vliv na rozvoj sociálního kapitálu a jeho růst u mladé generace. 

  • Malé děti, jejichž mozek se začíná rozvíjet a učit jsou - a to zřejmě celoživotně -  mnohem zranitelnější než dospělí lidé.  Digitální demence je takový psychický proces, ve kterém přílišné užívání digitálních médií vede k rozkladu kognitivních, tedy poznávacích a hodnotících funkcí mozku v rozsahu, který se dá přirovnat k podobným projevům duševně nemocných pacientů, nebo lidí, kteří prodělali úraz mozku (M. Spitzer). Kniha prof. Manfreda Spitzera definuje digitální demenci jako postupnou degradaci mozku způsobenou přílišným využíváním nových médií zejména u mladých lidí. Největší dopad na mozkové funkce má zejména „multitasking“, tedy současné řešení několika úkolů – např. hraní her, vyřizování mailů a čtení dalších zpráv. Spitzer je považuje za cílený trénink nejenom v povrchnosti, ale také v mrhání časem, které k ničemu pořádnému nevede a jenom rozmělňuje den.
  • Spitzer hned na začátku knihy „Digitální demence“ cituje amerického internetového specialistu Nicholase Carra, který napsal, že Síť mu kousek po kousku vzala schopnost koncentrace, protože si jeho mozek navykl přijímat informace jako proud jednoduchých, průběžně přicházejících vět. Carr přestal mít schopnost poradit si s delšími, složitějšími texty, protože mysl si nedokázala zapamatovat větší objem informace o rozsahu dejme tomu několika odstavců. Carr se obracel na své přátele počítačové specialisty a ti mu potvrzovali podobnou zkušenost.
  • Dále Korejci u svých dětí a teenagerů popsali poruchy paměti a soustředění společně s těkavostí a citovým „zploštěním“. Děti hůř četly psaný text a méně mu rozuměli. Korejci později přišli na to, že část těchto poruch souvisí s příliš intenzivním využívání elektronických médií. Spitzer říká, že tato média nejenom mění náš život, ale mohou nastartovat či urychlit proces postupného duševního úpadku neboli demence.
  • V říjnu roku 2011 vydala zhruba polovina z tisíce oslovených amerických internetových specialistů prohlášení, ve které se říká, že v roce 2020 budou mozky lidí, kteří se intenzivně věnují multitaskingu (tedy činnosti, při které řešíte víc úkolů najednou – např. píšete domácí úkol a přitom sledujete facebook a odpovídáte na maily) jinak propojeny než mozky starších lidí. Výsledkem budou lidé, kteří budou mít problémy s pamětí, základní schopností přemýšlet do hloubky, pociťovat hlubší sounáležitost s dalšími lidmi a reagovat tváří v tvář jeden na druhého, protože většinu své energie věnují výměně krátkých jednoduchých zpráv.
  • Německo bije na poplach. Výroční zpráva německé protidrogové komise federální vlády za rok 2012 označila zhruba čtvrt milionu mladých lidí ve věku 14-24 let závislými na internetu a dalších 1,4 milionu jako rizikovou skupinu. Počet závislých na elektronických hrách se během pěti let ztrojnásobil. Nejvíce ohrožení jsou nezaměstnaní muži s nižším vzděláním. Spitzer říká, že mnoho současných mladých lidí tráví dvakrát víc času na sociálních sítích než učením. Ale nejedná se jenom o muže, ale také o matky s malými dětmi.
  • Velice zajímavý, ale očekávatelný výsledek přinesla americká studie, která se zabývala dětmi, které se učí pomocí výukových programů na specializovaných nosičích DVD. Tyto děti oproti svým vrstevníkům znaly méně slov a celkově byly zaostalejší než ty děti, kterým rodiče pravidelně četli knížku. V Německu jsou u zhruba 10 % dětí diagnostikovány jazykové potíže, tedy schopnosti nejenom se vyjádřit, ale také na dříve obvyklé úrovni porozumět textu.
  • Nespavost, nadváha, bolesti. Digitalizace světa má nejenom dopad na mysl, ale také na tělo. K psychologickým problémům se přidávají se problémy fyziologické. Děti častěji trpí nespavostí. Horší je, když se k nespavosti přidávají depresivní stavy a ty člověka ženou do nového kola svěřování se digitálním médiím a zvýšené závislosti na svých přístrojích. Fyzický dopad je zjevný – mnoho mladých lidí trpí nadváhou, bolestmi zad a někdy očními problémy.
  • Spitzer rovněž cituje prof. L. Cubana ze Stanfordské univerzity autora knihy „Počítače ve škole“: „Ti, kdo podporují digitalizaci školství z veřejných prostředků, by nejdřív měli dokázat, že k něčemu vede“. Domnívá se, že školy by měly investovat do dobrých učitelů a nikoliv do technologií. Každý, koho zajímá vzdělávání, jako předpoklad k celoživotnímu udržení zdraví by měl v mateřské školce podporovat spíš tužky na kreslení než laptopy. Děti, které hrají počítačové hry tráví v průměru o 30 % času méně čtením a o 34 % méně přípravou do školy. Tady je vazba mezi digitálním světem a vzděláváním zvláště citelná. Může to však dopadnout i tak, že dívky, které hrám nepodléhají v takové míře, se v budoucnosti stanou vyhledávanější a „použitelnější“ pracovní silou, než roztěkaní a nedovzdělaní chlapci. Děvčata však jsou ohrožena jinými nežádoucími účinky – pocitem osamění, depresemi nebo neschopností nalézt si spolehlivého a citlivého partnera.

  • Selhává především rodina, která je často neúplná a přezaměstnaná. Myslím si, že mnoho dětí trpí osamělostí a náhradu hledají v sociální síti. Normální lidský kontakt, vyprávění, čtení pohádek nelze ničím nahradit. Zní to jako klišé, ale nejspíš to je ten vůbec nejhlubší návod, jak se vyhnout digitální demenci. Problémy vysokých škol, s klesající úrovní studentů, začínají již v mateřské školce (V. Cílek). 

  • V USA a Japonsku se objevují náznaky sociální diferenciace. Část mladých lidí buď z alternativních, kulturních či bohatších vrstev z vlastní zkušenosti poznává, že sociální sítě jsou nejenom riskantní, ale hlavně nepřinášejí uspokojení a tak je začínají omezovat. Nejistí, chudí a nezaměstnaní právě naopak nalézají v síti určitou náhražku za běžný, pro ně nepříliš uspokojivý život. V budoucnosti tak může vzniknout poměrně početná skupina lidí, která by se dřív zařadila mezi lidi závislé na alkoholu, ale dnes se spíš stává digitálním proletariátem. Více na adrese: http://echo24.cz/a/igHPc/digitalni-demence-zranitelne-deti-chudi-i-nejisti

  • B. Thurston dokonce navrhuje, že každých několik let je vhodné na rok vypustit celý internet, aby se člověk ve svých přirozených funkcích trochu vzpamatoval.

 

Nevhodně definovaný sociální kapitál tak dostal sociologii do slepé uličky. Není pak div, že při prvním klopýtnutí o záhadný úbytek sociálního kapitálu u mladší generace, dochází k selhání. Pracně postavená stavba se řítí k zemi. Sociální kapitál je o úplně jiném, než je jeho zaplétání do sociálních sítí, což následně upřesním. V tuto chvíli je především potřeba urychleně odebrat sociální kapitál z pavučiny sociální sítě.  

Sociální kapitál jako pojem je staronově třeba zakotvit v prostředí, z něhož historicky vyšel (L. Hanifan, 1916) a do kterého patří. Úbytek, stejně jako přírůstek sociálního kapitálu musíme hledat tam, kde se sociální kapitál tvoří. Tím prostředím, jak jsme si již osvětlili, není sociální pavučina. Jediným autentickým prostředím, které má všechny předpoklady pro tvorbu sociálního kapitálu je rodina s ekonomicky aktivními rodiči. Produktem, naplňujícím kritéria sociálního kapitálu je pak sociálně dobře ukotvený jedinec. Jak trefně poznamenává J. Keller, "Socializací se formuje sociální a kulturní bytost, která se i o samotě chová tak, jako by byla pod dohledem ostatních" (Keller J. Úvod do sociologie, Praha 1992).

  • Jen v úplné a ekonomicky aktivní rodině nám může vyrůst plnohodnotný sociální kapitál v podobě dobře socializovaného dítěte. Sociální kapitál vtělený do konkrétního člověka. Sociální kapitál, který v této zhmotnělé podobě přináší, podobně jako investiční kapitál v ekonomice, čistý zisk společenství ve kterém působí.

  • Expertní komise nadace Roberta Bosche "Rodina a demografická změna" ve své zprávě zveřejněné ve 12/2005 srovnává náklady a příjmy státu z každého narozeného dítěte za celý jeho život. Vyplývá z něj, že každé dítě přináší německému státu v průměru čistý zisk 76 900 eur (2 miliony 190 tisíc Kč). V České republice je produktivita práce zhruba poloviční ve srovnání s Německem (v r. 2005 koef. 0.501). Státní pokladna této republiky tak může počítat v průměru s čistým ziskem z každého novorozence ve výši 1 milion 100 tisíc korun. Ve skutečnosti bude uvedený zisk státní pokladny vyšší, uvážíme-li, že investice do dětí se bude realizovat s odstupem 20 – 25 let, v jejichž průběhu bude produktivita práce i nadále růst.

  • Sociologie ve světě od šedesátých let minulého století v této věci jednoznačně zaspala vývoj, resp. zmítala se ve slepé uličce, do které ji přivedl zejména neobratně uchopený pojem sociálního kapitálu. Ekonomie hlavního směru se vyvíjela dál a dnes právě ekonomové diktují směr vývoje společnosti. Pokud chce sociologie srovnat krok s ekonomií, musí si pokroku v ekonomii nejen povšimnout, ale také jej analyzovat, přetransformovat do lidského rozměru a následně využít k urychlenému rozvoji oboru.

  • Proto si zde musím sociálního kapitálu povšimnout z hlediska jeho definice v ekonomii. Neoklasická ekonomie, vytvořená koncem 70. let minulého století, zkoumá zapojení práce a kapitálu do výroby. Doporučuje vládní investice do lidského kapitálu, protože je výrobním potenciálem, který má národní hospodářství k dispozici v podobě kvalifikovaných výdělečně činných osob. Ano, ekonomové si jsou vědomi toho, že ekonomický růst je nemožný v situaci, kdy klesá lidský kapitál. Rozvoj lidského kapitálu je podle ekonomů závislý zejména na stavu školství a zdravotnictví dané země. Lze si ho údajně představit jako kapitál ohodnocený v penězích jen fiktivně.

  • Právě jsem narazil na pojem lidský kapitál. Je na místě otázka, jak zacházet s pojmy sociální kapitál a lidský kapitál a dále otázka v jakém poměru jsou oba pojmy navzájem. Jak jsem již vysvětlil, sociální kapitál se tvoří v rodině. Výsledkem tvorby sociálního kapitálu je socializovaný jedinec.

  • Co je lidský kapitál? Lidským kapitálem rozumíme soubor znalostí, fyzických, intelektuálních a komunikačních schopností, praktických dovedností a motivací, získaných zejména v procesu vzdělání a praktické činnosti člověka a použitelných pro vytvoření nové hodnoty, uspokojení potřeby nebo pro zvýšení některé z forem kapitálu.

  • V jakém poměru jsou oba pojmy navzájem? Právě zde se nám jasně rýsuje interakce mezi sociálním kapitálem a lidským kapitálem. Z dítěte, do kterého ekonomicky aktivní rodina uložila sociální kapitál, je další investicí v podobě vzdělání utvářen lidský kapitál. Bez vkladu prvního, tj. sociálního kapitálu, který jediný zaručuje dobré a proto bezkonfliktní chování jedince ve společnosti, není možné provést efektivně vklad druhý. Tím druhým vkladem, investicí státu do vzdělání, je socializované dítě dotvářeno ve vzdělaného plnohodnotného člena společenství s vysokým potenciálem intelektuálním i výrobním.

  • Proto nelze souhlasit s ekonomy, že lidský kapitál si lze představit jako kapitál ohodnocený v penězích jen fiktivně a obdobně nelze jen fiktivně hodnotit sociální kapitál. V sociologii platí poněkud jiné vztahy, než jsou ty čistě peněžní v ekonomii. Sociologie musí nutně pojmenovávat, definovat a rozvíjet vstřícné a přátelské vztahy v pospolitosti a tím napomáhat k přírůstku sociálního kapitálu u mladší generace, tj. k dalšímu rozvoji sociálního státu. Pokud by tomu tak nebylo i nadále, lze bez problémů sociologii škrtnout jako nadbytečný obor vědy, protože sociologii v tom případě nahradí beze zbytku ekonomie.

  • Proč tomu tak ve skutečnosti není? Stačí uvést jen jeden přímo exemplární příklad neskutečně vysokých čistě ekonomických investic státu s neskutečně katastrofálními výsledky, konkrétně při výchově dětí v dětských domovech. Stát v dětských domovech v současné době "vychovává" na 20 000 dětí a každé z nich stojí státní pokladnu měsíčně přes 20 000,- Kč. Nevhodnost státem převzaté trvalé výchovy dětí je možno spatřovat již v té skutečnosti, že náklady na výchovu dětí ve státních zařízeních jsou minimálně dvacetkrát vyšší, než kolik uznává Ministerstvo financí za potřebné ponechat na výchovu dětí v ekonomicky aktivních rodinách. Náklady tak dosahují v dětských domovech ročně cca 5 miliard korun, ale nejsou zdaleka to nejhorší. Hrůza je v tom, že se v případě dětských domovů jedná o citové pouště, ve kterých vyrůstají z 90% sociálně narušení jedinci, z nichž dokonce plných 58% přímo páchá trestnou činnost. Jedinci, kteří nejsou schopní plné integrace do společnosti, a proto nemohou vrátit společnosti a státu do nich vložené investice. Jedinci, kteří naopak potřebují další a další peníze od státu ať již přímo na sociálních dávkách nebo nepřímo na nákladech policie, soudů a vězeňské služby, a to nepřihlížím ke škodám, které pracujícím občanům řádně platícím daně působí svoji trestnou činností.

  • Stát snažící se plně nahradit rodinu ve výchově dětí, zničil by nepochybně občanskou společnost a sám by do 25 let zkrachoval. Důvodem jsou enormní náklady na výchovu dětí ve výlučné kompetenci státních institucí spojené s katastrofálně neúspěšnou výchovou těchto dětí v řádné občany.

  • Právě v této chvíli je zde potřeba jasně říci: do lidského kapitálu nelze efektivně investovat bez předchozí investice do sociálního kapitálu. Proto naprostá většina dětí z dětských domovů není schopna efektivního zapojení do procesu vzdělávání jako další etapy vývoje jedince v plnohodnotného člena společenství s vysokým potenciálem intelektuálním i výrobním. Právě zde si sociologie ve své neschopnosti pojmenovat, definovat a řešit sociální problémy zahrává s budoucností sociálního státu. Státu, který jednoznačně stojí na lidském kapitálu a s úbytkem lidského kapitálu upadá, protože rychle vysychají ekonomické zdroje nutné pro rozvoj sociálního státu. Je třeba v této souvislosti připomínat fakt, že moderní ekonomiku a její výkon určuje kvalifikovaná, emočně pevně zakotvená, tvůrčí pracovní síla? Síla, jejímž zárodkem je dítě, jemuž lze zajistit optimální vývoj jen v úplné, emočně podněcující a ekonomicky stabilní heterosexuální rodině. Právě v tomto prostředí se vytváří sociální kapitál a právě s úbytkem takovýchto rodin dochází přímo úměrně k úbytku tvorby sociálního kapitálu. Jen kvalitní rodina, optimálně tří-generační, umí předávat dětem mimo jiné takové hodnoty, jako je nezištnost, odpovědnost, tolerance nebo občanská angažovanost. Jen na sociálním kapitálu vtěleném do duše dobře socializovaného dítěte se dá efektivně pokračovat v další etapě vývoje jedince, ve které dochází k tvorbě lidského kapitálu.

    Důsledky stagnace jen naší sociologie jsou vyčísleny v referátu „Ekonomika rodin a její makroekonomické dopady“. Důsledky stagnace sociologie z hlediska celosvětového jsou pak téměř nezměrné. Je tomu tak z hlediska úbytku sociálního kapitálu v sociálně rozvinutých státech, které jsou tím následně uváděny na pokraj ekonomického bankrotu. Řecko je dnes příkladem tohoto vývoje. Německo je jen zdánlivě na protipólu, v zóně stability. Skutečně jen zdánlivě. Vzhledem k enormnímu úbytku sociálního kapitálu a tím k zamezení navazující tvorby lidského kapitálu je identický vývoj jen otázkou času.

    Ivo Patta e-mail: ivopatta@seznam.cz V Měchenicích dne 3. června 2010, upraveno 5. ledna 2012

     

    Sociální kapitál II, polemika a příklady užití správně definovaného pojmu v ekonomické praxi.

    Sociální kapitál se tvoří a roste úměrně se socializací dítěte. Sociální kapitál je nesporně nedílnou součástí každého kvalitně vychovaného a tím také plně socializovaného jedince.

    Sociální kapitál není a nemůže být souhrnem sociálních kontaktů z prostého důvodu. Takto pojatý „sociální kapitál“ zmizí z komunity při prvním větším tlaku zvenčí. Stačí válečný konflikt, občanská válka, živelní pohroma velkého rozsahu (hurikán, velké povodně), lidé jsou soustřeďováni do sběrných středisek a údajný sociální kapitál, chápaný jako souhrn sociálních vztahů ve společenství lidí, mizí z hodiny na hodinu jako písek na prosévačce. Zbývá jen jednotlivec, případně rodiny často neúplné.  Stejně tak ekonomická krize a hromadné stěhování lidí za prací … a údajný sociální kapitál, chápaný jako souhrn sociálních vztahů ve společenství lidí, zmizí jako zrnka písku. Opět zbývá jednotlivec nebo nukleární rodina. 

    Již v přednášce z 15. 12. 2009 „Implicitní dluh důchodového systému a způsoby jeho eliminace“(na adrese: http://kdem.vse.cz/resources/relik09/Prispevky_PDF/Patta.pdf), jsem psal o problematice tvorby sociálního kapitálu. V té době jako o komplexní socializaci dítěte:

    Jaké jsou možné strategie eliminace implicitního dluhu důchodového systému?

    1. Prodloužení věku odchodu do důchodu.

  •  

    Pokud odhlédneme od skutečnosti, že prodloužení věku odchodu do důchodu nám významně blokuje místa na pracovním trhu a soustředíme se na sociální kapitál, pak druhý záporný efekt je ztráta časového prostoru potřebného pro komplexní socializaci dítěte. Mohl bych také použít jiné slovo, výchova. Ovšem termín socializace daleko plněji vystihuje složitý proces od dítěte k dospělému jedinci. Podstatou socializace dítěte je jeho uvedení prostřednictvím vztahů a citových vazeb, z nichž nejdůležitější roli hraje důvěra, do společenství lidí. Výsledkem optimálně zvládnutého procesu socializace dítěte pak je sociálně zakotvený člověk.  Pokud socializace proběhla skutečně komplexně, pak jde o člověka dobře obeznámeného i s historickými kořeny, ze kterých vzešel. Takový jedinec nemá problém upřít jasný pohled do minulosti i do budoucnosti.  Jeho komunikativnost a vstřícnost mu zabezpečuje ve společenství, kde působí, dobré, bezkonfliktní postavení. Excesy za rámec běžného chování musí být u něj vyprovokovány zvenčí.  Jak poznamenává trefně J. Keller: "Socializací se formuje sociální a kulturní bytost, která se i o samotě chová tak, jako by byla pod dohledem ostatních" (Keller J.  Úvod do sociologie,  Sociologické nakladatelství, Praha 1992). 

    Sociální kapitál ve špatně definované podobě je příčinou nepochopení a následného ignorování celé jedné etapy lidského života – dětství.

    Dítě je chápáno mnoha dospělými jako pouhý sociální objekt bez skutečného lidského rozměru. To se projevuje v odkládání dětí do baby-boxů, ve vyhrožování některých jedinců rodičům za hlučnost dětí při dětských hrách, dokonce se jedná i o hromadný odpor obyvatel domu k dětem a z toho pramenící blokaci mateřské školky.  Blokaci, která zcela znemožnila docházku dětí. Obdobně se odpor k dětem ze strany bezdětných projevuje v případě zavádění dětských koutků na pracovištích. Bezdětní poukazují na to, že i z jejich peněz jsou kryty náklady na výchovu dětí. Jak je něco takového vůbec možné? Opět se jedná o špatnou definici sociálního kapitálu a z toho plynoucí zdeformované obecné mínění, že dítě je jen a pouze věcí rodičů. Bezdětní si právě díky tomu že dítě je obecně chápáno jako sociální objekt (namísto plnohodnotného a pro společnost vysoce hodnotného subjektu), vůbec neuvědomují, že je i pro ně dítě a to i v případě že se jedná o dítě cizí, životně důležité v poslední etapě jejich života, v důchodu.  

    Vágní definice sociálního kapitálu až po konečné pochybení sociologů v 80. letech min. století při redefinici sociálního kapitálu bylo tragickou chybou. Chybou, která se negativně promítla i do ekonomie a obecně do chápání dítěte občanskou společností. Dítě se ze společensky plně uznávaného subjektu stalo pouhým objektem sociální péče. Dítě je dnes cílovým objektem sociálních dávek, místo aby bylo subjektem chápaným jako investice pro budoucnost. Investice hodná řádného daňového odečtu ve výši min. 50% rodiči vynaložených nákladů na výchovu dítěte v rodině a nikoliv ve výši 14%, jak je tomu dnes.

    Dítě je dnes pro neoliberály jen a pouze věcí rodičů. Kdo si ho nepořídí a nevychová, je odměněn podstatně vyšší životní úrovní sebe sama v ekonomicky aktivní střední etapě života (zdanění rodičů i ne-rodičů je ve stejné výši). Naprostou tragedií je obecné nepochopení dítěte jako důležité investice z hlediska zajištění trvale udržitelných funkcí sociálního státu zejména v oblasti financování důchodů a zdravotního ošetření rodičů v době stáří.

    Výsledkem takové politiky vůči ekonomicky aktivním a daně platícím rodinám s dětmi je demografický propad.

    Budu konkrétní a uvedu příklad s nedozírnými následky pro společnost. Sociologové vyprodukovali zcela špatnou definici sociálního kapitálu (http://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C3%AD_kapit%C3%A1l). Špatné příklady táhnou a tak se zlé sociologické definice chopili ekonomové a následně politici. Protože náš president V. Klaus je politikem i ekonomem, uplatnil špatnou definici sociálního kapitálu v praxi. Jako ministr financí přímo spustil genocidu českého národa. Jak? Novými daňovými zákony platnými od 1. 1. 1993, které sám vlastnoručně podepsal. Důkaz: časově i věcně prokazatelného poklesu porodnosti o 30 000 dětí ročně si v přímé souvislosti s reformou daňového systému povšiml M. Hiršl (M. Hiršl, Příspěvky Českého státu rodinám na náklady spojené s výchovou dětí, Demografie 2004, 46: 166-176).

    Cituji z jeho studie: Změny ... ukazují trend vývoje skutečných hmotných životních podmínek ve kterých rodiny s dětmi žijí, a který výrazně ovlivňuje rozhodování mladých lidí o tom, zda vůbec mít děti a kolik.  ... Bylo to způsobeno vyšším růstem míry zdanění pracovních příjmů rodičů v porovnání s bezdětnými.

    Co z uvedených faktů plyne? V. Klaus, díky tomu že byl iniciativní a uplatnil v praxi špatnou sociologickou definici sociálního kapitálu, má spolu se sociology na svědomí, dobře počítáno 600 000 nenarozených dětí jen za posledních 20 let. Pokud Vám to rozum nebere, tak ještě jedno číslo: rozdíl mezi zdaněním rodin s dětmi do r. 1992 a po r. 1993 do současnosti dělá úhrnem 1 bilion 300 miliard korun.

    Sám jsem slyšel mluvit V. Klause jako moderátora při semináři v AMK s opovržením o sociálních inženýrech. Přitom právě V. Klaus se díky daňovým zákonům, stal sociálním inženýrem. Naši předkové měli pravdu. Odříkaného největší krajíc.

    Pokud se budou sociologové dívat na společnost pohledem ekonomů, místo svého specifického pohledu sociologického, nejsou přínosem pro společnost.  

  • Sociální kapitál ve správně definované podobě otvírá sociologii cestu k dialogu s ekonomií (konečně, už je načase!).

    Uvedu to na příkladu důchodové reformy.

    Bezdětní byli v  průběžně financovaných důchodových systémech zbaveni odpovědnost za své budoucí zajištění a mohou "stavět na dětech cizích lidí" (von Nell-Breuning.), resp. na jejich odvodech sociálního pojištění, ze kterého jsou přímo financováni důchodci.  Výsledkem byla a je nízká porodnost a z toho následně ztráty na lidském kapitálu. Ztráty, které mnohonásobně převyšují přírůstky hmotného kapitálu. Důchodové reformy by měly tyto deformace v zásluhovosti I. důchodového pilíře napravit s cílem rehabilitovat rodiny s dětmi.

    Bohužel tzv. Malá důchodová reforma je založena na zcela mylném nálezu Ústavního soudu v Brně. Soudci ÚS opřeli svůj výrok o falešný předpoklad. Ten předpokládá, že si občan odvodem SP spoří na důchod. Není nic vzdálenějšího pravdě, než je právě výrok ÚS v této věci vzhledem k faktu, že z odvodů SP jsou přímo financovány penze současných důchodců. Na náš důchod přispějí až z odvodu svého SP naše děti. Stejně tak tzv. Velká důchodová reforma vychází z falešné zásluhovosti údajného spoření na důchod z odvodů SP. Ekonomové-bankéři omyl ve financování I. důchodového pilíře využili při lobbování pro svůj spořící bankovní produkt vydávaný neprávem za důchodovou reformu.

    Právě tady a teď je potřeba učinit další myšlenkový krok, krok, bez něhož je správné provedení reforem sociálního státu neuskutečnitelné. Takovým myšlenkovým krokem je převzetí zodpovědnosti občany, kteří nevychovali děti, za negativní demografický vývoj. Pokud se tak nestane, bude se dále prohlubovat demografická deprese, neboli deformace struktury obyvatelstva (J. Borchert). Ta ve svých důsledcích povede opět k nárůstu počtu občanů, kteří děti nevychovali. Očekávaným výsledkem takového vývoje je konec solidarity mezi občany a tím i konec sociálního státu. Demontáž sociálního státu již dlouhodobě probíhá. Vládní reformy, které ve své podstatě vedou ke komercializaci systémů sociálního státu, jsou toho nejen výmluvným, ale doslova hmatatelným důkazem.

    Na závěr zbývá jediné. Naléhavý apel na sociology v té nejdůležitější věci pro budoucnost. Ve věci dítěte. Pokud sociologové radikálně nezmění svoje myšlení ohledně dítěte, nemohou ani začít rozvíjet plnohodnotný dialog sociologie s ekonomií ve věci reforem sociálního státu, který musí vyústit do rozvoje sociální ekonomie. Více na adrese: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C3%AD_ekonomie

  • V setrvání sociologie v dosavadní pasivní úloze při tvorbě reforem sociálního státu se skrývá nejen zánik sociálního státu ale i zánik sociologie a v neposlední řadě i zánik sociálně orientovaných politických stran.  Stát s chybějícím sociálním systémem žádné sociology ani sociálně orientované politiky nepotřebuje. 

     

    Ivo Patta

     V Měchenicích dne 22. února 2013, doplněno 26. května 2014

     

    Literatura

    ·        HUNOUT, Patrick, The Erosion of the Social Link in the Economically Advanced Countries, The International Scope Review, Vol. 5(2003), Issue 10 (Winter) & Vol.5(2003), Issue 9 (Summer).

    ·        MOHAN, Giles, STOKKE, Kristian, Participatory development and empowerment : the dangers of localism, Third World Quarterly, 2000, vol. 21, no. 2, s. 247-268.

    ·        Pileček Jan, Koncept sociálního kapitálu, Geografie rok 2010, číslo 1, s. 65; Dostupné na adrese: http://geography.cz/sbornik/wp-content/uploads/2009/03/g10-1-4pilecek.pdf

    ·        Bourdieu P., Questions de sociologie, Paris, Les Éditions de Minuit, 1980, 268 p.;

    ·        Bourdieu P.,(1986): The Forms of Capital. In: Richardson J. G.: Handbook of Theory and Research for the Sociology of Education,Greenwood Press, New York, 46-58 p.

    ·        Coleman J. (1988): Social Capital and the Creation of Human Capital, American Journal of Sociology, 94 Supplement, 25-120 p.; Dostupné na adrese:http://onemvweb.com/sources/sources/social_capital.pdf

    ·        Putnam R. 2000. Bowling Alone. The Collapse and Revival of American Community. New York: Simon and Schuster Dostupné ke stažení na adrese:http://search.babylon.com/?q=putnam+r+d+%C3%BAbytek+soci%C3%A1ln%C3%ADho+kapit%C3%A1lu&s=web&as=0&rlz=0&babsrc=SP_ss

    ·        Spitzer M., Digitální demence. Nakl. Host, Brno, 2014

    ·        Hrstka D., Sociální izolace obyvatel suburbia, diplomová práce, FSS MU Brno 2011, s. 21; Dostupné na adrese: is.muni.cz/th/182040/fss_m/Hrstka_DP_prace.doc

    ·        Patta I. Ekonomika rodin a její makroekonomické dopady; Konference na adrese: http://fis.vse.cz/wp-content/uploads/2009/05/cds_konference1.pdf; Přednáška dostupná na adrese: http://www.natur.cuni.cz/geografie/demografie-a-geodemografie/ceska-demograficka-spolecnost/konference/xxxix.-konference-ceske-demograficke-spolecnosti/prezentace-ve-formatu-pdf/ivo-patta-2013-bude-doplneno/view

    ·        Patta I. Implicitní dluh důchodového systému a způsoby jeho eliminace. Přednáška dostupná na adrese: http://kdem.vse.cz/resources/relik09/Prispevky_PDF/Patta.pdf

    ·        Patta I. Komplexní řešení demografického problému v České republice; Dostupné na adrese: www.spov.org/data/files/pattakomlexnireseni.doc ;

    ·        Patta I. Integrované reformy, důchodová a sociální pro Českou republiku; Dostupné na adrese: www.cssd.cz/soubory/ke-stazeni/reformy-2011/pata.pptx

    ·        Keller J., Nejistota a důvěra, Praha 2009

    ·        Keller J., Úvod do sociologie, Praha 1992

    ·        Nadace Roberta Bosche "Rodina a demografická změna", zpráva 12/2005

    ·        Kuběnová Vladimíra, Návrh systému hodnocení vzdělávání ve „společnosti BR“, diplomová práce na FSS MU, Brno 2011; dostupné na adrese:http://is.muni.cz/th/160397/fss_m/Dipl.doc.pdf

    ·        Lidský kapitál, http://cs.wikipedia.org/wiki/Lidsk%C3%BD_kapit%C3%A1l

    ·        Bauman, Z., Globalizace. Důsledky pro člověka. („rozsypaná tříšť“). Praha: Mladá fronta 1999.

    ·        Hiršl M., Příspěvky Českého státu rodinám na náklady spojené s výchovou dětí, Demografie 2004, 46: 166-176.

    ·        Borchert J., ODPOVĚDNOST MÍSTO ALMUŽNY, Bulletin OI č. 141 květen 2003,

    ·        Boldrin, Michele – De Nardi, Mariacristina – Jones, Larry E. Fertility and Social Security. 2005. Massachusetts: National Bureau Economic research, Working Papers 11146

    ·        Ústavní soud v Brně, Nález ÚS ze dne 16. 4. 2010, ve věci změny výpočtu výše důchodu.

    ·        Švihlíková Ilona, Jak to vidí .., , Dostupné na adrese: http://www.rozhlas.cz/praha/jaktovidi/_zprava/jak-to-vidi-ilona-svihlikova-30-brezna--1038769

     

     

     

 
© sociologie.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma, reklama PC fórum