Navigace: Sociologie > 20. část Výzva pracujícím rodičům.

20. část Výzva pracujícím rodičům.

Pracující rodiče dětí, nenechte se nadále ohlupovat propagandou, která zneužívá záměrně nesprávné, zavádějící názvy zákonů (o důchodovém pojištění, správně důchodové dani, podobně o zdravotním pojištění).  Také se nenechte nadále doslova okrádat.  Okrádat od chvíle, kdy si pořídíte děti a řádně je vychováváte.

Konkrétně vyčísleno, při průměrné hrubé mzdě a dvou dětech v rodině odvedete státu celkem 11 971,- Kč a na děti dostanete „od státu“ 2 234 Kč. Pak není divu, že v rodině pracujících rodičů se dvěma dětmi je relativní čistý příjem na osobu pouhých 40,6 % částky, kterou mají k dispozici stejně placení bezdětní. Přitom do uvedené relativní částky započítávám i rodičovský příspěvek v základní výměře (podrobnosti v článku Daně pod mikroskopem I – III v číslech 16, 17, 18/2014 RC monitoru).

Zde je souhrnný účet za dvacet let (od 1. 1. 1993), nadměrného zdanění rodin s dětmi:

Stát doslova okradl (s přihlédnutím k aktuální mzdové a cenové hladině), pracující rodiče dětí o následující částku, výpočet: 26 596 Kč x 20 let x 2 miliony dětí = 1 bilion 64 miliard korun. Taková částka je pro běžného občana nepředstavitelná, proto následující srovnání. Jedná se například o roční rozpočet České republiky. Částka se dá také zhmotnit v podobě hromady tisícikorunových bankovek o váze cca 1250 tun.

Právě díky této částce, o kterou jste byli jako rodiče vychovávající dětí na daních neprávem okradeni, se svrchu na vás, pracující rodiče dětí a daňové poplatníky, dívají vaši bezdětní vrstevníci. Svrchu, protože jsou na tom jako ne-rodiče při stejném platu nesrovnatelně lépe. Svrchu, protože nestydatá a vylhaná mediální propaganda v naprostém rozporu se skutečností přesvědčuje bezdětné, že doplácí na výchovu vašich dětí! Neznám větší lež než je právě tato. Vy, pracující rodiče dětí odvedete státu téměř polovinu ze své úplné mzdy, kterou má pro vás připravenou zaměstnavatel a od státu dostanete na dvě děti pouhý zlomek částky, která vám byla sebrána na daních, ať se jim říká skutečně daň, nebo záměrně nesprávně pojištění.

To ale není konec diskriminačních praktik vůči vám, pracujícím rodičům vychovávajícím děti. Zavržení hodných praktik, které pro ekonomicky aktivní rodiny s dětmi uchystal stát. Přesněji ekonomové, kteří jsou z hlediska praktického řízení sociálního státu jen a pouze sociálními diletanty.

Právě díky špatně, protože diletanty řízenému sociálnímu státu vás, pracující rodiče dětí, čeká další tragedie jako budoucí důchodce. Stát vám investice do vašich dětí bezohledně znárodní a následně přerozdělí ve prospěch všech, tj. i ve prospěch bezdětných. Ano, ve prospěch bezdětných, kteří investovali jen minimum prostředků do své důchodové budoucnosti v podobě daní přerozdělených a částečně použitých na výchovu dětí těch druhých.

Bez vás, pracujících rodičů dětí, resp. vaší nedobrovolné, protože státem vynucené finanční oběti, by mnozí z bezdětných s nosem neprávem obráceným nahoru, umřeli hlady. Umřeli hlady ve chvíli, kdy odejdou do starobního důchodu. Bezdětní důchodci neprávem a přitom bohatě čerpají z dividend, pocházejících z vašich investic do výchovy vašich dětí. První důchodový pilíř je tak tunelován ke škodě těch, co vychovali děti. Tunelován bezdětnými a částečně rodiči jedináčků, aktuálně ve výši 37,5 miliardy korun ročně. Zatím se jedná jen o 5 % bezdětných důchodců a 15 % těch, kteří vychovali jen jedno dítě v rodině. Jedná se o cca 10 % z objemu vyplácených starobních důchodů. Něco takového se ještě dá ekonomicky v rámci státu ustát.

 

Situace se ale rychle mění, díky extrémně nízké porodnosti. Porodnosti pod 1,3 dítěte na jednu ženu v devadesátých letech minulého století a těsně nad tuto hranici po roce 2000. Postupně tak bude čím dál vyšší procento bezdětných a rodičů jednoho dítěte čerpat z I. důchodového pilíře peníze, které si do něj během aktivního života sami neuložili.  Proč?  Protože jediným skutečným vkladem do průběžně financovaného I. důchodového pilíře, ale i zdravotního systému, jsou dobře vychované děti, budoucí plátci daní. Děti, které odvodem sociálního a zdravotního „pojištění“ vrací svým rodičům jejich investice do budoucnosti, investice do výchovy dětí.

Bohužel zásadní problém je v tom, že v dnešní ekonomicky aktivní generaci jsou rodiny s dětmi v menšině, takže 10 % tunelování I. důchodového pilíře se s přihlédnutím k demografické křivce rychle změní na 33 %, tj. z částky 37,5 miliardy korun tunelovaných aktuálně na částku 124 miliard korun (bez započtení inflace). Ke změně dojde v relativně dohledné době, kdy budou do důchodu odcházet početné ročníky ze sedmdesátých let minulého století.  

 

 

  • Ke stejné hodnotě dospěl i Vladimír Bezděk ve výpočtech realizovaných v rámci tzv. II. Bezděkovy komise, cituji: Bez změn (tj. bez důchodové reformy), bude za 40 let důchodový schodek 120 miliard korun v dnešních cenách.
  • Že se situace mění rychle a dramaticky,  lze doložit na další citaci 

      V. Bezděka: "Z našich prvních analýz vyplývá, že bez změny zákonů bude důchodový systém do budoucna trvale deficitní. Ještě před pěti lety jsme přitom předpokládali, že dalších 15 až 20 let bude důchodový systém mírně přebytkový."

Důvodem hroutícího se průběžně financovaného a státem garantovaného prvního důchodového pilíře proto není ani náhodou prodlužující se věk dožití. Proč?  Protože je již od roku 1996 legislativně ošetřen a každoročně prodlužován, přičemž prodlužování věku dožití a prodlužování věku odchodu do důchodu se zhruba vyrovnává! Jedná se proto jen o další lež namířenou proti vám, rodičům řádně vychovaných dětí. Dětí, jako příštích daňových poplatníků. Skutečným důvodem hroutícího se důchodového systému je to, že se do I. důchodového pilíře dostává a hlavně bude v dohledné době dostávat stále více důchodců, kteří do zajištění svého stáří investovali jen 1/3 částky (rodiny s jedním dítětem), nebo dokonce 1/5 částky (bezdětní). Částky, kterou v průměru obdrží jako starobní důchodci.

Zdají se Vám moje slova příliš tvrdá? Stačí připomenout fakta:

Průběžné financování je charakteristické tím, že příspěvky plynoucí od ekonomicky aktivních účastníků sociálního „pojištění“ se okamžitě rozdělí a vyplatí ze zákona oprávněným poživatelům starobních důchodů, dle jejich okamžitých nároků. Jedná se o pouhé přerozdělení, aniž by se vytvářel nějaký dlouhodobý fond.

To má některé závažné důsledky: 

Průběžné financování spoléhá na solidaritu mezi generacemi (dnešní pracující financují současné starobní důchodce s tím, že spoléhají na podobnou podporu při zajištění svého stáří od příští generace).

Průběžné financování je proto velmi citlivé na demografický vývoj, nebo řečeno jasněji, nevychováš řádně děti, budoucí plátce daní?  Pak ti nemá kdo přispívat na tvůj důchod!  Nebo jej chceš od dětí cizích lidí? Dětí, na jejichž výchovu jsi jako bezdětný přispíval nedostatečně!

Zde jsou vyjmenovány hlavní problémy důchodového systému, jak jsou oficiálními místy a mediální propagandou presentovány:

  • vysoká nivelizace důchodů, která nemotivuje k vyšší ekonomické aktivitě, a s ní související vysoká míra příjmové solidarity, která je dána zejména konstrukcí výpočtu důchodu,
  • nedostatečná připravenost systému na stárnutí populace a v důsledku toho zvyšování podílu počtu důchodců,
  • nárůst počtu předčasných starobních důchodů v předchozích letech a s tím související stagnace reálného odchodu do důchodu,
  • zvýhodněné postavení osob samostatně výdělečně činných (OSVČ), které se podílejí na úhradě systému stále menší mírou,
  • nepřiměřeně velký rozsah náhradních dob pojištění.

Našli jste v uvedených bodech něco z toho, co jsem popsal výše, například, že skutečným problémem je tunelování I. důchodového pilíře jako průběžně financovaného systému bezdětnými? Samozřejmě jste to tam nenašli, nemohli najít, protože to tam není. Problémy, které tady byly v různé míře i v minulosti, se vydávají za závažné problémy a skutečný, naprosto zásadní problém není vůbec uveden. Možná proto, že se jedná historicky o zcela nový problém, je nepochopen mnohými. Není tomu tak absolutně. Jedná se o problém účelově v médiích nepublikovaný z důvodů, které jsem popsal v článku „Příběh jednoho bankéře“ v čísle  24/2013 RC monitoru.

Proto vás již nemůže překvapit, že z falešných problémů vychází i doporučení tzv. Výkonného výboru k důchodové reformě z roku 2005. Falešných problémů, které se v nepatrných obměnách stále opakují ve volebních programech politických stran a následně v programových prohlášeních vlád. Falešných problémů převedených do doporučení, která jen časově nevýznamně oddalují krach celé státní sociální politiky, samozřejmě včetně krachu I. důchodového pilíře a financování zdravotnictví. Viz následující výčet:

-pro dlouhodobou udržitelnost důchodového systému je důležitá zdrženlivost v oblasti valorizace důchodů [pozn.: náhradový poměr mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem klesl od r. 1991 z 58 %, na pouhých 44 % v r. 2011 a rychle se přibližuje k hranici 40 %; nebo vyčísleno: aktuální průměrný starobní důchod ve 44 % náhradovém poměru je cca 10 900 Kč, přičemž průměrný starobní důchod v 58 % náhradovém poměru by dosáhl částky 14 400 Kč]. 

-soukromé připojištění napomůže snížit mezigenerační nespravedlnost důchodového systému [pozn.: ve skutečnosti jen urychluje kolaps I. důchodového pilíře tím, že stimuluje bezdětnost účelovým odčerpáváním peněz z rodin do spořících důchodových pilířů. Přitom je naprosto ignorován fakt, že právě rodiče výchovou dětí masivně investují do I. důchodového pilíře],

-cenou za důchodovou reformu bude deficit státního rozpočtu, který nepřekročí 1 % HDP [pozn.: takže řádově pouhé desítky miliard korun ročně z peněz daňových poplatníků a to se ještě výkonný výbor i tvůrci stranických volebních programů zapomněli zmínit o miliardách ročně zaplacených přímo občany do penzijních fondů], 

-prvotní je nalezení co nejširší shody nad podobou dlouhodobého strategického cíle pro důchodovou reformu [pozn.: mohu jen konstatovat, že cíl důchodové reformy je ze strategického, tj. dlouhodobého hlediska neznámý],

-zvolenou strategii důchodové reformy je nutné intenzivně, otevřeně a dlouhodobě komunikovat s veřejností s cílem získat podporu [pozn.: musím tezi Výkonného výboru opravit - nikoliv neznámý strategický, ale pouze známý taktický cíl reformy (viz bod výše); nejde o reformu pro lidi, protože tu by občané pochopili snadno a rychle; jde o prosazení důchodové reformy výhradně ve prospěch bank a jejich penzijních fondů a za tím účelem se mají využívat všechny prostředky mediální propagandy].

Proto z výše uvedených, přímo životně závažných důvodů vyzývám rodiče dětí:

-Spojte se proti ekonomům - jednooborovým specialistům, prosazujícím falešné důchodové reformy ve jménu svém! 

-Spojte se proti snahám soukromých penzijních fondů o vyprázdnění Vašich kapes i státní pokladny!

K poslednímu požadavku připomínám odstavec z článku Dítě a generační solidarita, zveřejněný v RC monitoru č. 3/2014, Solidarita uvnitř téže generace:

Solidaritu založenou na zdravých základech uvnitř téže generace (solidaritu intragenerační) si musí pohlídat, nebo v případě její aktuální absence prosadit, ekonomicky aktivní generace. To znamená generace, která vytváří hodnoty a proto je u moci, má tuto zodpovědnost sama vůči sobě! Pokud si nevytvoří prostředí, ve kterém pracující rodiče mohou vychovat děti bez vysokého rizika ekonomického bankrotu rodiny (viz tab. 1 v článku Dítě a sociální reforma). Prostředí se zárukou plného starobního důchodu z I. důchodového pilíře právě z důvodu řádné výchovy dětí, je dobře vychovaných, pracovitých dětí v takové generaci nedostatek.  Následně, tj. s časovým posunem o jednu generaci, dochází k problémům průběžně financovaných systémů sociálního státu, např. důchodového, ale také při financování zdravotnictví. Pocítí to ve stáří právě ta generace, která se o to sama zasloužila! Pocítí to trojím způsobem. Za prvé nižšími starobními důchody vzhledem ke snížené valorizaci podle inflační doložky. Za druhé rozevíráním nůžek mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem díky žádné nebo jen částečné valorizaci podle růstu reálných mezd. Za třetí zvyšováním věku odchodu do důchodu, což již dnes znamená, že 20 % lidí umírá v předdůchodovém věku.  

Proč vyslovuji tak striktní požadavky? Protože naše spokojeně prožité stáří spočívá, prostřednictvím průběžně financovaného prvního důchodového pilíře, výhradně na bedrech našich dobře vychovaných, pracovitých dětí!  

Ta pravdivá myšlenka nemůže být uvedena do praxe sociálního státu jednoduše. Schází nejen snaha na politické úrovni. Chybí i odborné vědomosti, protože zde chybí rozvoj celého samostatného vědeckého oboru – sociální ekonomie.

 

Ivo Patta

V Měchenicích 20. července 2014

 

 
© sociologie.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma