Navigace: Sociologie > Holokaust včera i dnes

Holokaust včera i dnes

Holokaust včera i dnes.

V těchto dnech si připomínáme pietními akty 70. výročí osvobození Osvětimi, vyhlazovacího tábora, ve kterém zahynulo cca 1,5 milionu lidí, z toho více než jeden milion Židů. 

Holokaust, anglicky holocaust, hebrejsky šoa (neštěstí, zničení, pohroma). Jedná se o označení pro nacistickou genocidu zejména Židů, tj. systematické a státem provozované pronásledování a hromadné vyvražďování osob označených jako Židé. Vyvražďování   organizované a prováděné nacistickým Německem v době druhé světové války. Nejdříve se jednalo o hromadné popravy zastřelením, oběšením a udušením výfukovými plyny. Později o masové popravy jedovatým plynem Cyklon B (až 2 000 lidí najednou). Během této genocidy bylo vyvražděno kolem 6 milionů Židů.

Genocidu je třeba připomínat jako historický fakt. Připomínat, aby se podobná zvěrstva na určitém, v tomto případě zejména národnostně vymezeném společenství lidí, nemohla opakovat. Proto si v těchto dnech připomínáme 70. výročí holocaustu.

Ale je tomu tak opravdu? Neopakuje se akt genocidy na národech také v jiné, zdánlivě humánnější podobě, zato v ještě větším rozsahu, než byl součet lidských obětí umučených ve vyhlazovacích táborech za druhé světové války? 

Co je to vlastně genocida?

Podle vyhlášky č. 32/1955 Sb. o Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia, se genocidiem rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných s úmyslem zničit plně, nebo částečně některou národní, ethnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou.

V článku II. Úmluvy se genocidiem rozumí kterýkoli z níže uvedených činů:

Písmeno c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fysické zničení;

Písmeno d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;

Písmeno e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.

V článku III. jsou vyjmenovány jako trestné následující činy:

Písmeno a) genocidium;

Písmeno b) spolčení k spáchání genocidia;

Písmeno c) přímé a veřejné podněcování k spáchání genocidia;

Písmeno d) pokus spáchání genocidia;

Písmeno e) účastenství na genocidiu.

Proč to všechno uvádím? Protože hodlám dokázat, že genocida úspěšně probíhá tady a teď!

Za prvé se podívám na Českou republiku a budu naprosto konkrétní.

V roce 1993 byl prosazen a schválen zákon č. 586/1992 Sb. o dani ze mzdy fyzických osob, platný od 1. 1. 1993. Jen a pouze zásluhou tohoto zákona nám dnes chybí šest set tisíc (600 000) novorozenců. Není to číslo konečné, protože narůstá denně o osmdesát dva (82) novorozenců, kteří se nenarodí z důvodů definovaných ve vyhlášce č. 32/1955 Sb., článek II, písmeno c, d.

Jako důkazy předkládám:  

 V uvedených přednáškách je přehledně zdokumentováno, jak se počínaje 1. 1. 1993 provádělo a provádí i nadále, cituji: úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fysické zničení; a dále: opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;

Tabulka:   Rodiny zaměstnanců z hlediska ohrožení příjmovou chudobou. Souborné informace ČSÚ, Zaostřeno na ženy, na muže, ČSÚ 2005, strana 57. Kód publikace: 1413-05)

Rodiny

bezdětné

1 dítě

2 děti

3 děti

Celkem ohroženo

0,8 %

5,6 %

7,0 %

11,8 %

 

Druhý řádek tabulky jednoznačně ukazuje skutečnost, že s každým dalším vychovávaným dítětem narůstá hrozba finančního bankrotu v rodinách, které jsou bez dětí ekonomicky vysoce stabilní (rodiny zaměstnanců).

Jako důkaz předkládám citaci z práce M. Hiršla:  Změny ... ukazují trend vývoje skutečných hmotných životních podmínek ve kterých rodiny s dětmi žijí. Přechod od daně ze mzdy na daň z příjmu fyzických osob znamenal DRASTICKÉ omezení daňového odpočtu z důvodu péče o nezaopatřené děti. Uvedená skutečnost výrazně ovlivňuje rozhodování mladých lidí, zda vůbec mít děti a kolik …. Bylo to způsobeno vyšším růstem míry zdanění pracovních příjmů rodičů v porovnání s bezdětnými.

Nelze v této souvislosti nepřipomenout, že právě v letech 1994 – 1996 klesl počet narozených dětí v České republice o 30. tis. ročně, tj. o čtvrtinu, a dosáhl mimořádně nízké úrovně, KTERÁ SE OD TÉ DOBY TRVALE UDRŽUJE.  Zdroj: M. Hiršl, Příspěvky Českého státu rodinám na náklady spojené s výchovou dětí, Demografie 2004, 46

Ještě je třeba se vypořádat s faktem, že se jednalo o úmyslné jednání.

Jako důkazy předkládám doporučené dopisy zaslané V. Klausovi dne 25. 7. 2007 a 14. 12. 2007 a 17. 1. 2008 (dopisy v příloze).  V uvedených dopisech jsem zdokumentoval negativní dopady zákona číslo  586/1992 Sb. o dani ze mzdy fyzických osob, na populaci České republiky v segmentu pracujících a daně platících občanů a jejich rodin s dětmi.  

Proč jsem se obracel právě na Václava Klause? Vedly mne k tomu následující důvody: Jednalo se o ekonoma a politika, který v době tvorby zákona č. 586/1992 Sb. byl ministrem financí. Následně se stal předsedou vlády, který zákon o dani ze mzdy vlastnoručně podepsal!  

Za druhé se podívám na Německo a uvedu jedno alarmující srovnání. 

Jak již bylo řečeno, v těchto dnech si připomínáme 70. výročí holokaustu. Podle hrubých odhadů Němci povraždili 17 milionů lidí ve vyhlazovacích táborech.

 

Když si spočítám, kolik dětí se nenarodilo od platnosti nového důchodového zákona z roku 1957 jen v Německu, tak dojdu ke stejnému (!) číslu 17 milionů nenarozených dětí do vyrovnané populační bilance. Faktem je, že cca 3/4 z uvedeného počtu dětí byly usmrceny. Dokonce se dá říci, že děti usmrcené v poslední době v lůně matek jsou vražděny. Ano vražděny, dokonce zvláště trýznivým způsobem, ne nepodobným smrti dětí v Osvětimi!  Jedná se o užití tzv. potratové pilulky, která dítěti zablokuje výživu a to následně v lůně matčině zemře vyhladověním, stejně jako děti v Osvětimi! 

 

Nelze argumentovat tím, že se nejedná o usmrcení dítěte, ale jen jakéhosi "plodu". O dítěti mluvím právem a to doslova. Podle rozhodnutí Evropského soudního dvora z 18. října 2011, lidský život začíná splynutím spermie a vajíčka! 

 

Co říci na závěr?

 

Peníze a spokojený život bez odříkání a bez starostí, tj. bez dětí, láká mnohé. Proč ne, když to stát všestranně podporuje a média nás léta přesvědčují, že cílem našeho života jsou vysoké úspory na stáří v penzijních fondech. Ano, peníze, nikoliv dobře vychované děti, mají být pro nás tím hlavním cílem a smyslem našeho života. Právě takový život je produktem ekonomie, která má jen finanční rozměr. Ekonomie bez lidského rozměru, tj. ekonomie nelidské. Výsledky řízení státu monetárními ekonomy jsem popsal, zdokumentoval a právem označil jako aktuální podobu genocidy. 

 
© sociologie.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma, reklama PC fórum