Dříve než otevřu téma politici a dítě, věnuji krátce pozornost charakteristickému výroku z knihy Prof. JUDr. I. Tomeše „Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost“. Výrok byl již citován v článku Dítě a falešná solidarita: „Ženy s více dětmi by měly být zvýhodňovány (pokud vůbec), v době péče o děti, tedy v době vzniku a trvání sociální události, nikoliv až v období důchodového věku“. Právník, který se koncepčně podílel na transformaci sociální politiky po roce 1989, charakterizuje porod jako vznik sociální události. Logickým a také praktickým výsledkem tohoto myšlení, přetransformovaným do nové sociální politiky státu, je automatické házení pracujících rodičů s dětmi do sociální sítě. Proč? Protože již při dvou dětech v rodině se příjmy na jednoho člena domácnosti propadají hluboko pod hodnotu průměrného starobního důchodu (Hamplová a kol. 2006). To je sociální politika, která staví baby boxy na záchranu novorozenců, kteří by jinak skončili v popelnicích, protože rodiče nemají peníze ani na školní obědy pro své starší děti.
Již dříve jsem v článku Výchova dítěte a důchodová reforma uvedl, že „Integrované reformy, důchodová a sociální pro Českou republiku“ jsou dostupné na oficiálním webu ČSSD. Je zde na místě otázka: Proč nebyly ČSSD využity? V každé politické straně jsou zájmové skupiny. Sociální demokracie není výjimkou, jak nám to předvedlo její politické vedení bezprostředně po volbách. Zájmové skupiny nejsou jen na vrcholu pyramidy, existují i v jejich nižších patrech. Konkrétně mám na mysli odborné komise, které představují vědomostní platformu strany. Platformu, ze které by měli čerpat politici potřebná řešení problémů. Vedoucím subkomise pro sociální pojištění, resp. pro důchodovou reformu, je JUDr. Vít Samek, nadšený následovník a obdivovatel Prof. JUDr. Igora Tomeše. Jedna vlaštovka jaro nedělá. Bohužel až do doby nedávné byl garantem komise pan Z. Škromach. Ten bývalý ministr práce a sociálních věcí, který dodnes nepochopil, jak jsou financovány starobní důchody v I. důchodovém pilíři.
Jak se k problémům sociálního státu staví politické strany a jejich vedoucí politici?
Podívejme se společně na sociální politiku státu z hlediska politiky strany, která byla ve všech řádně volených vládách a jejíž politické volební zázemí tvoří hlavně křesťanské rodiny. Rodiny, které jako jediné z těch ekonomicky aktivních, mají běžně dvě i více dětí. Ano, jedná se samozřejmě o Křesťanskou a demokratickou unii – Čs. stranu lidovou.
1. Daně. Do demograficky i ekonomicky chybných legislativních rozhodnutí lze zařadit zákon O dani z příjmu fyzických osob platný od 1. 1. 1993. Zákon č. 586/1992 Sb. okradl rodiny o peníze rodiči vydělané a nutně potřebné na výchovu dětí. Stát toto opatření navíc učinil v době, kdy se křivka porodnosti od začátku let osmdesátých mírně, ale trvale propadala! Z hlediska rodinných financí byly příjmy ekonomicky aktivních rodin s dětmi od roku 1993 do konce roku 2007 zkráceny zhruba o částku jeden bilion korun, tj. 1 000 000 000 000,- Kč (aktuální stav je cca o 50 % vyšší). Je to rozdíl mezi daty 31. 12. 1992 a 1. 1. 1993, rozdíl mezi 53 % a 12,5 % státem daňově zohledněných peněz vydávaných rodiči na výchovu dětí. Peněz vydělaných rodiči, peněz, které měly zůstat v rodinách na financování výchovy dětí a místo toho byly neoprávněně vybrány na daních. Kde byla v době změn daňového systému KDU – ČSL? Ano, Váš typ je správný, byla ve vládě Václava Klause v časovém rozpětí 2. červenec 1992 – 4. červenec 1996.
2. Důchodové pojištění. Podle předpisů platných před 1. lednem 1996 činila věková hranice pro nárok na starobní důchod:
- u mužů 60 let,
- u žen:
- 53 let, pokud vychovaly aspoň 5 dětí,
- 54 let, pokud vychovaly 3 nebo 4 děti,
- 55 let, pokud vychovaly 2 děti,
- 56 let, pokud vychovaly 1 dítě,
- 57 let, pokud nevychovaly žádné dítě.
Zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění zavedl mj. postupné zvyšování věkové hranice pro nárok na starobní důchod (dále jen "důchodový věk"). Důchodový věk pojištěnce se od 1. ledna 1996 stanoví tak, že se ke kalendářnímu měsíci, ve kterém dosáhl shora uvedené věkové hranice, přičítají u mužů 2 a u žen 4 kalendářní měsíce za každý i započatý kalendářní rok z doby po 31. prosinci 1995. Tak postupně přicházejí matky dětí o minimální časové zvýhodnění při odchodu do důchodu. Kde byla v době změn důchodového systému KDU – ČSL? Ano, nemýlíte se, byla ve vládě Václava Klause v časovém rozpětí 2. červenec 1992 – 4. červenec 1996.
3. Dětské přídavky. Zákon č. 117/1995 Sb. O státní sociální podpoře a zákon č. 242/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon O sociální podpoře, snížily výši dětských přídavků a snížily počet oprávněných dětí. Zákon č. 242/1997 Sb. prohloubil diferenciaci dětských přídavků. Od října 2002, kdy se pro vznik nároku na přídavky na děti stal rozhodujícím příjem z roku předcházejícího, celkový čistý pracovní příjem v mnoha tzv. středně příjmových rodinách se dvěma dětmi a průměrnou mzdou překročil 1,8 násobek životního minima. V důsledku toho částka přídavků na děti klesla z 1250,-Kč na 626,-Kč měsíčně. Bylo to i nominálně méně než v roce 1989 (650,-Kč) a v reálném vyjádření to představuje 24 % původní kupní síly této dávky! Dokonce od roku 2004, podle statistických dat, částky vydávané ze státního rozpočtu na dětské přídavky klesaly o cca 800 milionů korun ročně. Kde byla v době redukcí dětských přídavků KDU – ČSL? Ano, opět se ve svém úsudku nemýlíte. Lidová strana byla ve dvou vládách Václava Klause v časovém rozpětí 2. červenec 1992 – 4. červenec 1996 a 4. červenec 1996 - 2. leden 1998. V dalším pro nás z hlediska utahování dětských opasků zajímavém období od 15. 7. 2002 do 4. 8. 2004, byla KDU – ČSL ve vládě Vladimíra Špidly.
4. Porodné. Od dubna 2006 bylo zvýšeno porodné. Kdo navrhl jeho podstatné zvýšení? Pan poslanec Janeček za KDU-ČSL. Kdo zvýšení ruší svými hlasy o rok později? Poslanci KDU – ČSL v příslušné vládní koalici…
Strana, která byla kam vítr tam plášť. Strana, která si před červnovými volbami 2006 napsala na volební plakáty, že plní svoje sliby tím, že podporuje rodiny s dětmi. Strana, která delegovala do Bezděkovy komise Ivo Foltýna, manažera penzijního fondu (!).
Dovolte mi osobní vzpomínku. Před parlamentními volbami v roce 2006 jsem obdržel dopis od tehdejšího I. místopředsedy KDÚ-ČSL Jana Kasala. V dopise z 30. 3. 2006, po údajném přečtení mých materiálů a konstatování že je rád, že si mohl rozšířit pohled nejen na otázky důchodů ale i daní, sociální problematiku a imigrační, prohlásil v závěru dopisu: „Za nejdůležitější považuji to, kde jsou styčné body s Vaším návrhem, tedy aby byl zohledňován počet dětí ve výši důchodu“. Problematickou činí takovou odpověď fakt, že v mém návrhu důchodové reformy jsem preferoval věk odchodu do důchodu podle počtu vychovaných dětí, nikoliv zohlednění počtu dětí ve výši důchodu. Může být přesvědčivější důkaz, že tehdejší člen užšího vedení strany nemyslel na rodiny s dětmi, ale na peníze? Početné rodiny, které tvoří velkou část voličské základny Lidové strany. Žádný div, že strana s takovým politickým vedením, vedením s gumovými idejemi a bez vlastních politických ambicí ve vládním angažmá, v červnových volbách roku 2006 neuspěla.
Lidová strana po debaklu utrpěném ve volbách do poslanecké sněmovny vyvodila politickou zodpovědnost a radikálně obměnila a hlavně omladila vedení strany. Byl jsem mile překvapen jejím úspěchem v předčasných volbách v r. 2013. Úspěchem, který jasně indikuje velké množství práce nového vedení při obnově důvěry voličské základny strany. Nezbývá než se za stranu modlit. Možná je dobré také připomenout, že opakování chyb minulého vedení by stranu definitivně politicky pohřbilo. Přitom strana s největší členskou základnou má na co z historického hlediska navázat. Při osvíceném politickém vedení by KDÚ-ČSL mohla naplnit ambice svého nezapomenutelného předsedy strany Josefa Luxe.
Ivo Patta
V Měchenicích 12. února 2014