Vážený pan
Ing. Mirek TOPOLÁNEK
předseda vlády České republiky
Praha
V Praze dne 15. 9. 2008
Věc: Reformy!
Vážený pane předsedo vlády Mirku Topolánku,
mám na vás dvě naléhavé otázky.
První otázka zní: Jak dlouho ještě budou bezdětní dvojnásobnými vítězi? Nejenže si nechávají platit penze v průběžném systému dětmi druhých, ale ještě si na stáří přilepší v kapitálovém systému pomocí peněz, které si ti s dětmi odložit nemohou, protože je vydají na své ratolesti (více v příloze č.1 Bezdětnost se mnohonásobně vyplácí).
Neurazte se prosím, ale druhá otázka stojí jasně: Jste hloupější než pan Jiří Paroubek? V dalších přílohách č.2,3,4 máte vysvětlení mé, na první pohled provokativní, ve skutečnosti velmi naléhavé otázky. Vysvětlení je obsaženo v kopiích tří dopisů. První jsem posílal já Jiřímu Paroubkovi 7. 11. 2005, další dva datované 21. 11, 2005 a 4. 1. 2006, jsou jeho reakcí na moji "První prorůstovou a propopulační důchodovou reformu".
Již víte proč se ptám tak naléhavě? Protože máte, na rozdíl od všech politiků před Vámi nikoliv jednu, ale konečně dvě možné reformní cesty. Navíc máte, na rozdíl od pana Jiřího Paroubka, také čas k realizaci reforem.
Mnou nabízená reformní cesta je cestou vedoucí k trvalému dostatku našich dětí a také jedinou možnou cestou vedoucí k umoření rychle narůstajícího skrytého dluhu důchodového systému. Je cestou, kterou jsem se vydal zatím já jediný. Pokud to v duchu zpochybníte, zde máte citaci z e-mailu z 10. 9. 2008, od prof. Jana Kellera, našeho předního sociologa: "Úkolem sociologie není předkládat reformy. To musejí dělat politici. Sociolog může v roli poradce politika upozornit na věci relevantní z hlediska přijímaných reforem". Konec citátu.
Sociologové celý život studují společenství lidí. Následně pro politiky, kteří nic takového nestudovali, ale musí společnost řídit, mají jen připomínky. Není divu, že politiku ovládli ekonomové a podle toho také vypadá vládní důchodová reforma. Takže zapomeňte laskavě na sociology a demografy, ti Vám nepomohou ani omylem, protože je to od šedesátých let minulého století spolek skuhrajících bab. Někteří z nich na to dokonce sami přišli, kromě těch zahraničních například náš sociolog J. Balon ve své knížce Sociologická teorie, příběh krize a fragmentace Sociologické nakladatelství Praha 2007.
Vydal jsem se na neprošlapanou cestu v roce 2002, ve svých 54 letech věku, s cílem vyřešit zcela nově důchodovou reformu. Usilovným studiem sociologie a demografie, pokládáním otázek, které se přede mnou ještě nikdo ani nepokusil zformulovat a následným hledáním odpovědí na tyto otázky doslova dnem i nocí, jsem došel v roce 2004 ke stanovení základních požadavků na zcela novou, demokratickou důchodovou reformu a v roce 2005 k jejímu řešení v podobě paragrafovaného znění důchodové reformy.