Článek byl zveřejněn v časopisu  Demografie č.2/2007, s. 117 – 120,

 revue pro výzkum populačního vývoje,

 vydavatel Český statistický úřad.

KOMPLEXNÍ ŘEŠENÍ DEMOGRAFICKÉHO PROBLÉMU

Současný stav

Základním ukazatelem, podle kterého posuzujeme charakter obyvatelstva, je úhrnná plodnost. Ukazatel nám udává počet dětí, které by se narodily souboru 1000 žen během jejich reprodukčního období. Dosahuje-li ukazatel úhrnné plodnosti hodnoty 2,1, pak v současných podmínkách nízké dětské úmrtnosti je možno tvrdit, že je zajištěna prostá reprodukce obyvatelstva bez významnějšího přírůstku nebo úbytku. Pokud klesne pod hodnotu 2,1, signalizuje to reprodukci početního stavu populace s tendencí dlouhodobého snižování. V případě  poklesu na 1,2 -1,3, jak je tomu v současnosti, to znamená budoucí skokový pokles počtu ekonomicky aktivních jedinců, a z toho plynoucí téměř  dvojnásobné  ekonomické zatížení v příští generaci.

Současné mínění odborníků– sociologů  a ekonomů  se dá shrnout jako rezignace spojená  s vyčkáváním na údajný nevyhnutelný výbuch demografické bomby, jenž má charakterizovat zadlužování státu a kolaps důchodového systému, který nebude moci být z důvodu enormní nákladnosti financován.

Dvě příčiny

První závažnější   i když nepřímá příčina úbytku nově narozených dětí,  je v oblasti starobních důchodů. Je způsobena tím, že rodiče prostřednictvím výchovy svých dětí (a tím i nákladů na ní) investují nejen na svůj důchod, ale také na důchod bezdětných vrstevníků.  Bezdětní  jsou tak zcela zbaveni odpovědnosti za své důchodové zajištění, neinvestují v ekonomicky aktivní části života žádné prostředky do výchovy dětí nebo ukládáním peněz,  ze kterých by mohli oprávněně  čerpat svůj budoucí důchod a mohou tak bezostyšně   "stavět na dětech cizích lidí.  Občané, kteří si děti  "nepořídí"  a  nevychovají ani minimální počet dětí v rodině,  ušetří podle současných relací během 18 let, tj. do plnoletosti dětí, zhruba dva a třičtvrtě miliónu korun a na svůj vlastní důchod nevloží do I. průběžně financovaného důchodového pilíře ani korunu. Přesto jsou na tom jako důchodci ještě  lépe než rodiče dětí, zejména matky dětí, protože ty musely přerušovat kvůli dětem svoji pracovní kariéru a v průměru mají právě  z toho důvodu nižší započitatelný příjem, ze kterého se určuje výše důchodu.

Druhá přímá příčina   tkví v oblasti daňové. Stát pohlíží na výchovu dětí jako na soukromou věc,  nikoliv jako na investici do budoucnosti, a odčerpává pracujícím rodičům na daních stejné částky jako bezdětným. Tímto způsobem (pomineme-li odpisy na děti v přiznáních k dani z příjmu a přídavky na děti) stát téměř  zcela zbavuje pracující rodiče finančních prostředku nutných na výchovu dětí.  Taková politika státu v současnosti je nejen popřením společenského řádu, ve kterém údajně  žijeme,  takováto

politika je ze strany státu přímo "rozšlapáváním zlatých vajec".  Expertní komise nadace Roberta Bosche  Rodina a demografická změna  se ve své zprávě  zveřejněné  v polovině  prosince 2005 (Experti..., 2006) srovnávala náklady a příjmy státu z každého narozeného dítěte za celý jeho život.  Vyplynulo z ní,  že každé dítě přináší

státu v průměru čistý zisk 76 900  eur (2 mil. 190 tisíc Kč). Jedná se sice o německé prameny, kdo se ale odváži tvrdit, že ani do 20 až 25 let, kdy dnešní děti budou ekonomicky aktivní, nejsme schopni dosáhnout v České republice produktivity práce srovnatelné s Německou spolkovou republikou?

Výsledkem této daňové politiky je finanční propad rodiny s dětmi ve srovnání se stejně placenými bezdětnými již při dvou dětech na polovinu částek, které mají na jednoho člena k dispozici bezdětní.

Pokud je v rodině více dětí, rodina se zcela bez viny rodičů propadá do enormního finančního deficitu ve srovnání s bezdětnými,  a to s každým dalším dítětem hlouběji. To znamená,  že bezdětní, kteří neinvestují do budoucnosti prostřednictvím výchovy dětí, mají velké finanční přebytky (mohou vytvářet úspory),  zatímco v rodinách s dětmi je peněz chronický nedostatek.

Shrnutí dvou příčin

Kdybychom firmám nastolili stejné podmínky jako rodičům,  tzn.,  že by firmy financovaly vše  ze  zdaněných peněz podrobených všem odvodům (zdravotní a sociální pojištění),  dále by nemohly uplatnit odpočty DPH a následně by se jim všechny výnosy "znárodnily" a přerozdělily ve prospěch těch firem,  které žádné náklady nefinancovaly, tak se velmi rychle nevyrábí, neposkytují služby, ani se nestaví.  Rodina je úplně  stejná ekonomická jednotka a jen díky pracujícím rodičům, ochotným obětovat značnou část svých pracovních příjmů  ve prospěch svých dětí, není zde kolaps tak rychlý. Počet takových rodičů se ovšem rychle zmenšuje.

Důsledky této státní politiky

Stárnutí populace spojené s enormním úbytkem dětí a mládeže a rychle se zvyšující průměrný  věk  obyvatelstva,  vede k dramatické změně  poměru plátců a  příjemců důchodů.

Vyhodnocení dosavadních opatření

Lze konstatovat, že v této oblasti dosud chyběl rozbor skutečných příčin, který by stát nebo jednotlivé politické strany uchopily a na jeho základě navrhly systémová opatření. K  řešení nepřispěla  ani Bezděkova komise vytvořená k přípravě důchodové reformy.  Ta jen propočítávala finanční toky při naprosté absenci lidského faktoru v prvotních výpočtech.  Nemohlo tomu být ani jinak,  protože v odborné veřejnosti i v politice ještě  nedošlo k porozumění toho, co umožnil tzv. moderní systém sociálního zabezpečení

tím,  že zcela oddělil hodnoty neoddělitelné - svobodu a odpovědnost.  Z téhož důvodu jsou rodinné politické koncepty vzájemně  si konkurujících politických stran pro řešení problémů  nepoužitelné.

V praxi provedené nesystémové spíše jen populistické kroky (např.  zvýšení porodného a rodičovského příspěvku)  nic neřeší a přitom celkově odčerpávají ze státní pokladny miliardy korun.

Podobná situace je v penzijních fondech, kde si na jedné straně připlácí formou tzv. penzijního připojištění milióny lidí na budoucí důchod do II. spořícího pilíře, přičemž   státní příspěvek je poskytován ve výši, která zvýhodňuje  platby do 500 Kč  měsíčně, ačkoliv skutečné spoření na důchod by bylo při vkladech reprezentujících nejméně 4000 Kč měsíčně.  Přitom podpora tohoto pseudo-důchodového spoření stojí státní pokladnu také nemalé částky v řádech miliard korun.  Navíc rodiče dětí nutíme k dalšímu, duplicitnímu spoření na důchod, ačkoliv na svůj důchod v I. průběžně  financovaném důchodovém pilíři rodiče investují prostřednictvím výchovy svých dětí.

Z celkového pohledu se jedná o situaci,  kterou lze označit jako kolektivní potlačení nežádoucích, protože nepopulárních informací. Přitom jde o celou řadu skrytých opatření již na úrovni státu. Např. daň ve výši 26 % skutečné úhrnné mzdy, která včetně  příslušného zdanění chybí na výplatním pásce.  Systémově nesprávné, matoucí názvy zákonů  o pojištění (důchodové a zdravotní  "pojištění“),  ačkoliv se jedná o daň.

Navíc daň,  v případě  důchodů,  neoddělenou od státního rozpočtu. Dále jde o naprosté potlačení nových vědeckých poznatků  dávajících do souvislosti důchodové systémy,  v nichž chybí zohlednění počtu vychovaných dětí s enormně  nízkou porodností (Boldrin -De Nardi - Jones, 2005).  V neposlední řadě  se jedná o přesvědčování veřejnosti,  že stát  podporuje rodiny s dětmi,  ačkoliv v případě  pracujících rodičů  jde naopak o jejich neoprávněné  zdanění,  které způsobuje v rodinách chronický nedostatek peněz potřebných  na výchovu dětí (Patta, 2006). Příkladem může být rodina s nejběžnější mzdou, kde každý z rodičů má plat 15500 Kč  hrubého a vychovává čtyři děti.  Jejich celkové zdanění činí 12 889 Kč  a díky tomu připadá na jednoho člena této rodiny 39 % částek, které mají k dispozici bezdětní se stejným platem.  Je tomu tak přesto,  že investují do dětí  jen do doby jejich plnoletosti několik miliónů.  Rodina se čtyřmi dětmi tak investuje za normálních demografických poměrů  do budoucnosti téměř  dvakrát více a při současném koeficientu úhrnné plodnosti 1,3 více než trojnásobek peněz i pracovního úsilí ve srovnání s průměrnou rodinou.

Kdyby náklady na výchovu dětí byly uznány jako investice,  nepropadaly by se  ekonomicky takové rodiny tak, jako je tomu dnes,  ze 12 300 Kč  na 4800 Kč  měsíčních disponibilních zdrojů  na jednoho člena domácnosti ve srovnání se stejně  placenými bezdětnými,  a to při zápočtu daňového zvýhodnění dětí, dětských přídavků a sociálních příplatků!

Komplexní řešení

Obecně první systémový krok, důchodová reforma, mladým lidem sdělí,  že by měli  přivést na svět nebo osvojit děti a řádně je vychovat.  Pokud tak neučiní,  nemohou nadále spoléhat na to, že jim budou přispívat na důchod děti cizích lidí, do jejichž výchovy neinvestovali.  Bezdětní si proto musí zabezpečit své stáří masivním spořením do II. povinně  spořícího důchodového pilíře v ekonomicky aktivní etapě

života.  Takto pojatá důchodová reforma by obnovila nedělitelný vztah svobody a  odpovědnosti a tedy řád věcí blízký přirozenému stavu a  zásadním způsobem přispěla k reprodukci a rozvoji společnosti.

Nejlevnější řešení, protože beznákladové, je postupné a tedy sociálně citlivé vyloučení bezdětných  v průběhu jedné generace  z I. průběžně  financovaného důchodového pilíře a jejich převedení do II. spořícího pilíře.  Současně  se postupně, pomocí koeficientů  prodlouží nebo zkrátí věkový limit odchodu do starobního důchodu u pracujících rodičů  v závislosti na počtu vychovaných dětí.

Důchodová reforma musí splňovat  řadu podmínek

Konkrétně musí:

Obecně druhý systémový reformní krok, sociální reforma, 

musí obnovit rozvoj společnosti a postupně rovnováhu státních financí.  Základ sociální reformy se nachází v daňové oblasti, protože daňový systém je prvotní příčinou chronického nedostatku peněz v ekonomicky aktivních rodinách s dětmi,  a tím přímo omezuje investice do lidského kapitálu (zde dobře vychovaných dětí).  Přitom se jedná o kapitál, který jako jediný skutečně  zajišťuje budoucí prosperitu společnosti a státu. Proto změna v daních, ve smyslu uznání nákladů vynaložených na výchovu dětí jako investice odečitatelné od daňového základu,  je nezbytným jádrem reformy.  Je třeba opustit filozofické konstrukce, deficitně  zdůrazňující  jen společenskou stránku člověka.  Tím, že potlačují ekonomickou část aktivit člověka, opomíjejí rub téhož a vtěleny do zákonů jsou příčinou současného stavu. Rodiče musí malého človíčka opatřit tisícem věcí, obklopit ho péčí, věnovat mu hodně  času (využitelného i jinak),  vychovat ho,  podporovat jeho

zvídavost a následně  mu umožnit i vystudovat. To stojí rodiče mnoho úsilí i peněz po dobu osmnácti i více let.  Vydání rodičů do výchovy dětí,  čistě  po ekonomické stránce, jsou investicí do lidského kapitálu,  a proto je musíme při výpočtu daní odečíst jako náklady od daňového základu.  Že se jedná o pravé a tedy neprávem opomíjené investice, potvrzuje vyčíslitelný vysoký čistý zisk státu, který přináší státní pokladně  narozené dítě  v průměru za celý život.

Podmínkou úspěchu reforem je komplexní řešení

Pokud schválí zákonodárný orgán jen důchodovou reformu, v demografické situaci se to v podstatě neprojeví.  Jednoduše proto, že v myšlení mladých lidí je důchod vzdálen tisíc let a nikoliv reálných čtyřicet let.  Důchodová reforma sama o sobě postrádá  bezprostřední motivaci pro mladou generaci.

V případě  schválení jen sociální reformy mladí lidé bezprostředně pocítí ekonomickou motivaci a skutečně  dojde k podstatnému nárůstu počtu narozených dětí. Na základě  pečlivého rozboru období 70. let a problematiky tzv. Husákových dětí,  lze předpovědět,  že pouhá přímá, i když masivní ekonomická motivace, není sama o sobě  schopna trvale zajistit rození dětí nad hranici prosté reprodukce.  Efekt bude jen dočasný, ne delší deseti let, vzhledem k chybějící nepřímé motivaci v podobě  důchodové reformy, která pro mladou generaci zcela vyloučí bezdětné z I. průběžně financovaného a státem garantovaného důchodového pilíře a vytvoří potřebné,  a tím i časově neohraničené pronatalitní prostředí.

Ekonomické zdůvodnění návrhu komplexního řešení

Vzhledem k odečtu nákladů na výchovu dětí z daní dojde k určitému propadu ve výběru daní u pracujících rodičů se třemi a více dětmi. Propad bude ovšem omezen jednak celkovými mzdovými náklady,  tj. skutečným výdělkem rodičů, od kterého je možné náklady na výchovu odečíst. Dále je skutečností, že rodiny se třemi a více dětmi tvoří dnes ve státech EU velmi nízké procento domácností, stejně jako v ČR, kde to představuje  8,3 %  všech domácností s dětmi (ČSÚ, 2001).  Z toho rodiny se třemi dětmi tvoří  6,9 %  a rodiny se čtyřmi a více dětmi  1,4 %  domácností a navíc představují velmi heterogenní skupinu, kde část rodin je závislá z větší části nebo plně na sociálních dávkách , což neumožňuje náklady na výchovu dětí odečíst.

Z uvedených důvodů se částka propadu příjmu státní pokladny bude pohybovat pod hranicí, kterou nás již dnes stojí dodatečné výdaje státní pokladny kryjící deficity v důchodovém, sociálním a zdravotním pojištění.

                                                                                                                                  Ivo Patta

Literatura

Boldrin, Michele – De Nardi, Mariacristina – Jones, Larry E.  Fertility and Social Security. 2005. Massachusetts: National Bureau Economic research, Working Papers 11146.

Experti v SRN: Chceme zvláštní důchod pro rodiče. 2006. Rodinná politika, leden-únor, s. 2. Dostupné z: http://www.obcinst.cz/Newsletter/Monitor01_06.pdf

Patta, Ivo. 2006. Proč nemáme na výchovu dětí? Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/clanek.phtml?id=109032

Sčítání lidu, domů a bytů 2001. Pramenné dílo. 2005. Praha:ČSÚ.