Příběh jednoho bankéře
V šestém pokračování seriálu Dítě na okraji společnosti si dovolím demonstrovat na životním příběhu jedné konkrétní osoby z masa a kostí to, co jsem napsal obecně v pokračování třetím, Bankéři a dítě: „Bankéři vedou informační válku proti dítěti. … Činí tak naprosto bezohledně, protože bez ohledu na výchovu dětí v rodinách.“
Udržitelný penzijní systém
Příběh bankéře se začíná odehrávat v roce 2004. Tehdy náš bankéř přednášel o důchodové reformě. Jeho přednáška nazvaná „Udržitelný penzijní systém. Inovativní přístup“ zazněla 7. října 2004 na VŠ Škoda-Auto v Mladé Boleslavi. Je dostupná na: https://is.savs.cz/dok_server/slozka.pl?id=1678;download=1967.
Z obsahu přednášky cituji: „Český důchodový systém… vychází z předpokladu, že všichni dospělí jedinci budou mít děti. To však již dávno neplatí, … je zde stále více jednotlivců, kteří nijak do systému nepřispěli (I. důchodový pilíř), avšak dostávají z něj dávky. Řešení spočívá ve vytěsnění těchto ‚černých pasažérů‘ “. A dále: „Povinné penzijní spoření (do II. důchodového pilíře) je řešením pro ty, kteří nepřispěli do I. důchodového pilíře dostatečně (nevychovali žádné nebo málo dětí). Mít děti znamená investici, z níž investoři (rodiče) budou čerpat v důchodovém věku. Ten, kdo děti nemá, nepodstupuje tyto náklady. Každý musí investovat v průběhu svého aktivního pracovního života, má-li si ve stáří zajistit příjem: tím, že bude mít dostatek dětí; že si vytvoří dostatečné finanční úspory; kombinací obou předchozích metod. Investice však musí být učiněna. Černé pasažérství není přípustné.“
Zásluhovost
V uvedené přednášce náš bankéř vytyčil mantinely, ve kterých se měla odehrát správně provedená důchodová reforma, tj. reforma ve prospěch občanů. Ponechám stranou nepodstatné detaily mezi pojmy mít děti a vychovat děti, nebo mezi pojmy černý pasažér a tmavošedý pasažér ve smyslu skutečné zásluhovosti bezdětných. Zásluhovosti promítnuté do černobílé škály.
Podstatné a určující je, že náš bankéř veřejně a s plným osobním přesvědčením v roce 2004 hlásal, že do I. důchodového pilíře se dá přispět jen jedním způsobem, a to investicemi do výchovy dětí. Spořit na svůj důchod (např. do II. důchodového pilíře) musí povinně jen ti, kteří nevychovali žádné dítě, nebo jen málo dětí.
Genocida národa
V následujícím roce 2005 se náš bankéř stal prezidentem Asociace penzijních fondů v České republice (dále jen APF) a začal propagovat bezohledně, protože bez ohledu na výchovu dětí v rodinách, povinné spoření na důchod. Povinné pro všechny bez rozdílu. Jak upozornila Doc. Ilona Švihlíková (více ve 3. Článku Bankéři a dítě): „pokud by se přešlo na plně fondový systém, tak nejlepší, nebo logická reakce žen bude vůbec nemít děti; protože v tu chvíli mít děti je poukázka do chudoby.“ Našemu bankéři nevadilo ani v nejmenším, že propaguje genocidu národa, jak to vystihla Doc. Ilona Švihlíková! Za třicet stříbrných prodal svoje vlastní svědomí.
Občané by to nepochopili
Skutečně, náš bankéř měl tu nebetyčnou drzost, s vědomím toho, že lže veřejnosti do očí, nás všechny přesvědčovat, že cílem a vrcholem našeho celoživotního snažení musí být vysoké úspory na stáří, a to bez ohledu na výchovu dětí! Ne že by si náš bankéř občas nevzpomněl na to, co hlásal předtím, než přijal dobře placené místo prezidenta APF. V tom případě dával k lepšímu, při veřejných vystoupeních, své myšlenky z roku 2004. Stalo se tak např. 13. prosince 2007 na semináři „Důchodová reforma v poločase příprav a budoucnost sociálního státu v České republice“, kde se náš bankéř zmínil o tom, že na přelomu let 2004 a 2005 propagoval společně s Jamesem Hyzlem udržitelný penzijní systém (odstupňovanou výši důchodu – nula dětí: žádný důchod z prvního pilíře; tři a více dětí: plný důchod z prvního pilíře). Konstatoval ovšem, že na uvedení tohoto systému do praxe je ještě příliš brzy, že by jej občané nepochopili! Ano, náš bankéř vlastní svědomí, které se stále méně probouzelo, utěšoval výrokem: „Že by to občané nepochopili.“
Náš bankéř nakonec pravdu, kterou veřejně hlásal v roce 2004, zcela popřel v materiálu „Důchodová reforma očima NERVu“, ze dne 14. března 2011, kde se podepsal pod následující výrok: „Zlepšeme vztah mezi tím, co člověk celoživotně do povinného důchodového systému zaplatí a co ze systému celoživotně získá“ (více ve 3. článku Bankéři a dítě).
Stokrát opakovaná lež
Svoji úvahu nad životem a působením našeho bankéře ukončím citací z doporučeného listu ze dne 29. října 2013, adresovaného premiérovi vlády České republiky, panu Ing. Jiřímu Rusnokovi:
„Pane premiére, zapomněl jste zcela na svoji přednášku z roku 2004 a na principy správného provedení důchodové reformy ve smyslu myšlenek J. Hyzla, které jste použil ve své přednášce Udržitelný penzijní systém. Inovativní přístup. Dokázal jste to při práci na důchodové reformě jako člen NERV. Ani se tomu příliš nedivím, protože jako prezident Asociace penzijních fondů jste musel řadu let propagovat myšlenky, které tomu, co jste řekl ve vzpomínané přednášce, zcela odporovaly. Je to přesně efekt na principu: Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Vy sám jste příkladem tragické skutečnosti, že uvedený princip platí i na šiřitele nesprávných informací.“
Peníze nahradily morálku
Ano, biblický příběh o Jidášovi platí dnes, stejně jako před dvěma tisíci lety. Jen ten konec provinilce je zcela jiný. Jako kdybychom žili v jiném světě. Ve světě, kde peníze plně nahradily morálku i svědomí člověka. Ve světě, kde za peníze lze propagovat i koupit smrt nenarozeného dítěte. Ve světě, ve kterém lze na smrti nenarozených dětí vydělávat v potratových klinikách i výrobou a prodejem pilulek určených pro popravu dítěte v těle matčině. Není divu, že nám dnes vládne člověk, který nekalé praktiky popisované v seriálu článků „Dítě na okraji společnosti“ prokazatelně pomáhal uvádět v život za třicet stříbrných.
Ivo Patta