Navigace: Sociologie > 12. část Ministryně a dítě

12. část Ministryně a dítě

Na úvod si dovolím citaci z e-mailu sociálně demokratického poslance MUDr. J. Koskuby z 2. 11. 2011, tj. z doby, kdy se projednávala v poslanecké sněmovně vládní důchodová reforma, cituji: „Vážený pane, děkuji za Váš názor. Omlouvám se, jednání dále pokračuje a padají i padat budou argumenty, které požadujete. Nicméně dokud bude ve sněmovně trojkoaliční většina jako je, nikdo se i sebekvalitnějšími argumenty řídit nebude. Nechce. Snad to voliči změní. Proto děláme, co děláme. S úctou jk“. 

 

Voliči „to“ změnili v předčasných volbách. Je proto na místě položit otázku, jak je na tom současná vládní politická garnitura za ČSSD? Ano, máme novou vládu. Bohužel od chvíle, kdy paní Michaela Marksová - Tominová vystoupila v televizi a prohlásila o sobě, že je feministka, jsem si jist nekompetentností této paní jako ministryně práce a sociálních věcí. V případě paní Michaely Marksové – Tominové je prokazatelné, že neví, kým že to je. Tahle paní nemůže být feministkou. Sice to o sobě prohlašuje, svým životem to ale zcela popírá.

 

Feministka Linda Hirshmanová mluví s despektem o ženách - matkách, které se pokusily vyvážit práci a rodinu.  Podle L. Hirshmanové skončily tím, že obětovaly první druhému a jejich život začal být tyranizován plenkami a závislostí na mužích kvůli prostředkům na životní potřeby. Proto místo této "falešné volby" L. Hirshmanová obhajuje návrat k radikálním kořenům feminismu - ženě nemilosrdně ambiciózní, zaměřené na sebe a peníze a s nezájmem o děti. Pokud žena musí mít dítě, pak by se měla podle L. Hirshmanové zastavit u jednoho.

 

Sám jsem si v rámci svých studií demografie a sociologie v této věci udělal jasno. Následně, v roce 2008, jsem k tématu feminismus napsal studii, nazvanou Proměny feministického hnutí. 

 

Proměny feministického hnutí.

 

Feminismus a jeho počátky můžeme klást již do 1. poloviny 19. století. První konvent za práva žen se konal v roce 1848. V té době byly ve feministickém hnutí zcela opačné názory na mateřství a děti, než je tomu dnes. Jedna z předních aktivistek a organizátorek konventu v roce 1848, Elizabeth Cadyová Stantonová nazvala potrat „nechutným a hanebným zločinem“. Další z představitelek raného feministického hnutí bojující za volební právo pro ženy Susan B. Anthonyová na stejné téma napsala:  Žena má strašnou vinu na spáchání skutku, bude tížit její svědomí za života, bude tížit její duši ve smrti. 

 

Feministky v 19. století vedly kampaň proti potratům a za schválení zákonů, které potraty kriminalizovaly. Myšlení v uvedených intencích se udrželo ve feministickém hnutí až do začátku let šedesátých 20. století (Buchanan, Smrt západu).

 

V 60. letech minulého století se setkáváme s novým životním stylem. Mladí ve vyspělých a tedy bohatých zemích Západu se oddali sexu, drogám, masovým protestům proti všemu a všem. Nový mravní kodex chování byl pak odrazem jejich činů, ale nejen to, byl především jejich ospravedlněním. Náhle se ve velmi krátkém časovém úseku setkáváme s morálkou, která je převráceným, zrcadlovým obrazem morálky tradiční. Staré kořeny společnosti i feministického hnutí tím byly vytrženy. Nové kořeny feminismu se zrodily z nenávisti a začaly bujně růst zalévány hojně krví nenarozených.

 

Rodina se stává veřejným nepřítelem feministek č. 1.  Linda Gordonová prohlašuje: „Základní rodina musí být zničena“.  V 70. letech píše Robin Morganová:  „Nezničíme nespravedlnost mezi muži a ženami, pokud nezničíme manželství“. 

 

Na konci roku 1993 Nancy Lehmanová a Helena Sullingerová pustili do světa manifest nazvaný DEKLARACE FEMINISMU:

Manželství existovalo ku prospěchu mužů a právně potvrzovalo metodu ovládání žen…. Musíme pracovat na jeho zničení…. Konec instituce manželství je nutnou podmínkou osvobození žen. Proto je pro nás podstatné dodávat ženám odvahy k opouštění svých manželů a k tomu, aby nežily v osobních svazcích s muži…. Celé dějiny musejí být přepsány s ohledem na útlak žen. Musíme se vrátit ke starodávným náboženstvím ženského pohlaví, jakými bylo čarodějnictví (Colleton 1998).

 

               Uvedený citát je otřesný, to však nebyl vrchol radikálně změněného, moderního feminismu. Právní poradkyně Catherine McKinnová vyslovila tezi hlásající, že:  „Feminismus klade důraz na NEROZLIŠOVÁNÍ pojmů prostituce, manželství, sexuální obtěžování (Greenberg 1991).

 

Konečným cílem moderního feministického hnutí je pak svoboda, které podle hnutí nelze dosáhnout bez zrušení manželství (Horn, Wade 2000).  K tomu lze jen dodat:  Zůstane-li osud národů na moderních feministkách zatracujících manželství a prolévajících hekatomby krve nenarozených ve jménu svobody, nemají národy žádnou budoucnost. Protože z biologického hlediska neexistuje nic, co je tak rychlým identifikačním vzorem špatné adaptace, jako je rozmnožování pod úrovní populační obměny (Runske K. 1990).

 

Co říci na závěr studie. 

 

Feminismus se přerodil z hnutí na obranu manželství, rodiny a nenarozených dětí na hnutí likvidující manželství, rodinu a nenarozené děti. Moderní feminismus tak tvrdě pracuje na zániku národů, ve kterých se úspěšně rozvíjí a žádná z feministek si neuvědomuje, že svou činností automaticky pracuje na zániku moderního feminismu a tím i na zániku svém. Feminismus dneška a jeho prostředky (zničení rodiny, antikoncepce, interrupce, sterilizace) dnes stárnoucí a vymírající křesťanský svět vehementně nabízí třetímu a islámskému světu.  Bez úspěchu. Proč by také třetí svět a islám měl akceptovat sebevraždu, mají-li dostat za dědictví zemi, z níž dobrovolně, respektive z rozhodnutí našich žen odcházíme? 

 

Zkuste si položit se mnou otázku, zda se, v případě paní Michaely Marksové - Tominové, může jednat o feminismus, protože ideálem feministek je nemít žádné děti. V krajním případě je pro feministky přípustná varianta jednoho dítěte (Hirshmanová) s tím, že ho vychovají samy bez rodiny a bez muže. Paní Michaela Marksová - Tominová je vdaná a s mužem vychovává dvě dcery.

 

Manipulace médií s našim vědomím je na vysoké profesionální úrovni. Nade vši pochybnost jde o jev, který se nazývá vymývání mozků.  Snad by to chtělo vzkázat mediálním manipulátorům, vymývačům mozků národa: děláte svoji práci příliš důkladně, postiženi jsou nejen řadoví občané. Postižení se projevuje, díky Vaší přílišné horlivosti, i u politiků na místech nejvyšších!

Ivo Patta

V Měchenicích 11. března 2014

 

 
© sociologie.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma