Navigace: Sociologie > Rodina mezi Skyllou a Charybdou

Rodina mezi Skyllou a Charybdou

Rodina mezi Skyllou a Charybdou.

 

Na úvod si dovolím připomenout data z průzkumu CVVM z října 2012: Praha 30. října 2012 (ČTK) - Podle naprosté většiny lidí nejsou v Česku dobré podmínky pro založení rodiny.

Tabulka č. 1. Hodnocení situace rodin v ČR (v procentech):

 

velmi dobrá

spíše dobrá

spíše špatná

velmi špatná

neví    

finanční možnosti

 k založení rodiny

1

13

50

32

4

 

Komentář k tabulce č. 1: Velmi negativně hodnotili účastníci průzkumu finanční možnosti k založení rodiny. Za špatné až velmi špatné je považuje dohromady 82 procent (!) lidí, kdežto za dobré jen 14 procent.

 

Podrobně se financemi v souvislosti s výchovou dětí v rodině, zabývám v přednášce „Sociálně ekonomická hlediska podpory rodin“. Dostupné na adrese: http://slideplayer.cz/slide/2628016/

V uvedeném materiálu dokládám skutečnost, že stát masivně okrádá rodiny s dětmi prostřednictvím zcela špatně nastaveného zákona o dani ze mzdy fyzických osob (zákon č. 586/1992). Přímým důsledkem působení uvedeného zákona je nenarození 600 000 dětí v posledních 20 letech!   Na druhé straně stát vydává více než polovinu státního rozpočtu, tj. více než 600 miliard korun, na sociální a zdravotní účely. Vidíte ten rozpor mezi extrémně rozhazovačným sociálním státem a nedostatkem dětí v populaci? Objasnit proč tomu tak je, jsem si dal za úkol v tomto článku.

 

Skylla  je popsána v báji o Odysseovi: …„v nitru vysoké skalnaté hory vysoko nad mořem je veliká jeskyně, kolem i vevnitř je hustá mlha, tam bydlí Skylla. Štěká, kňučí a vyje, je strašnější než saň. Má šest párů noh, šest dlouhých krků, na konci každého má velkou hlavu, otevřenou tlamu se třemi řadami velikých zubů. Když pluje kolem loď, těmi tlamami uchvátí i šest plavců najednou“. 

Ke Skylle si dovolím přirovnat sociologii. Je to zajisté přirovnání nelichotivé, zato trefné. Stačí připomenout norský Barnevernet a jeho pirátské loupení dětí z rodin, zejména z rodin cizinců.   Více v článku „Dítě a Barnevernet“, dostupné na adrese: http://sociologie.netstranky.cz/21-cast-dite-a-barnevernet.html.

V článku konstatuji na základě faktů, že sociologie otevřela možnost pirátského loupení dětí z rodin tím, že nezvládla osvětlit úlohu prarodičů a popřela úlohu rodičů při výchově dětí v rodině. K tomu ještě dodávám: Z výše uvedených poznatků je jasné, že sociologie jako samostatný a přitom nikoliv exaktní obor přináší rodinám s dětmi, tj. základnímu stavebnímu kameni státu, rozsáhlé škody. Tím že Český stát financuje rozvoj sociologie na vysokých školách ve stávající, rodinu destruující podobě, jen draze vzdělává budoucí pracovníky českého Barnevernetu!

 

Charybdis. Ještě jeden citát z báje o Odysseovi: …v nižší skále nedaleko od Skylly žije Charybdis, podmořská obluda, které třikrát za den pohlcuje obrovské množství vody, vypije skoro půl moře, až je vidět mořské dno, a třikrát denně tu vodu zase chrlí ven. Je-li nablízku nějaký koráb, celý zmizí v bezedném chřtánu.“

K Charybdis si dovolím přirovnat ekonomii. Ekonomie vtělená do zákona o dani ze mzdy fyzických osob, podobně jako Charybdis pohlcuje od r. 1993 rodinné rozpočty. Tím v makroekonomickém měřítku okrádá rodiče dětí o finance na výchovu dětí. Jedná se přitom o peníze, které si rodiče vydělali svojí prací!

Bohužel ekonomie se ve svých začátcích odtrhla od rodiny (Mlčoch L., Ekonomie rodiny v proměnách času, institucí a hodnot, Praha 2013). Ekonomové se na vysoké škole ekonomické nenaučí nic o ekonomice rodin. Ekonomové nemají žádné vědomosti o skutečných peněžních tocích v průběžně financovaných systémech sociálního státu. Z toho důvodu ekonom dokáže řídit podnik, do kterého mu stát zajistí pracovníky. Ekonom ale nedovede řídit stát tak, aby těch pracovníků bylo dost i v příští generaci. To je systémová chyba v rozvoji ekonomie a slabé místo všech ekonomů. Výsledkem řízení státu ekonomy je rozmařilý sociální stát, drahý sociální stát, bankrotující sociální stát. Sociální stát produkující porodnost pod záchovným minimem, tj. genocidní sociální stát. Pouze velmi bohatá ekonomika si může dovolit luxus diletanty z řad ekonomů řízeného sociálního státu a to ještě jen po velmi omezenou dobu.

Ekonomy diletantsky řízený sociální stát je příčinou demografického deficitu. Uvedu dva příklady. Německo přišlo od vzniku tzv. vyspělého sociálního státu, tj. od zavedení důchodové reformy z r. 1957, o ne méně než 17 milionů dětí, nenarozených do vyrovnané populační bilance. Přitom Německo v obou světových válkách přišlo dohromady o méně než 10 milionů Němců a to do toho počítám i 160 000 říšských Židů zlikvidovaných za Hitlera!

Česko uplatnilo model tzv. vyspělého sociálního státu (Evropský sociální model), v již zmíněném zákonu o dani ze mzdy fyzických osob od r. 1993 a následně od r. 1996 tvrdě zasáhlo také do zákona o důchodovém pojištění. To mělo dohromady, mimo ztrátu jednoho milionu dětí nenarozených do vyrovnané populační bilance, také zásadní vliv na nárůst nezaměstnanosti. Ve srovnání s devadesátými lety minulého století vzrostla zaměstnanost ve věkovém segmentu 55 až 64 let o 18 % (!). Nezbývá než suše konstatovat, že parametrickou změnou důchodového systému jsou masově blokována místa pro nastupující generaci. 

Výsledky řízení státu ekonomy jsou dokonce v rozporu s ekonomickou mantrou označující spotřebu za klíčovou podmínku fungování kapitalistické ekonomiky. Ekonomové tím, že přímo zasáhli do daňového systému a do sociálního systému státu, nás prokazatelně přivedli k akutnímu nedostatku dětí v populaci. Tímto způsobem ekonomové citelně omezili vnitřní spotřebitelský trh! Jeden milion dětí spotřebuje zboží a služby v celkové výši 80 miliard korun ročně. Právě z důvodu nenarození jednoho milionu dětí, ekonomové podtrhli vnitřní spotřebu o 4,3 %. Přitom uvedená více než 4 % obratu vnitřního trhu jsou oním jazýčkem na váze mezi ekonomickou recesí a ekonomickou prosperitou!

Vzhledem k výše uvedeným argumentům si dovolím konstatovat, že stát i sociální stát jsou v červených číslech výhradně díky diletantskému řízení státu ekonomy a to zejména v segmentu sociálního státu.  

Sociálním demokratům žádné přelomové změny občanská společnost po roce vládnutí koalice ČSSD, ANO a KDÚ-ČSL už nevěří. To co předvedli ministři M. Marksová a S. Němeček s horlivě přikyvujícím ministrem financí A. Babišem je pouhá parodie na řízení sociálního státu. Dokonce parodie z hlediska ekonomického! Nalévání miliard korun ze státní pokladny do bankrotujících systémů, sociálního a zdravotního je v přímém rozporu s dosavadní činností místopředsedy vlády a ministra financí A. Babiše. Ten se jako politik začal chovat nejen v rozporu se svým ekonomickým vzděláním, dokonce se začal chovat v rozporu s tím, co jej učinilo úspěšným podnikatelem a následně úspěšným politikem.  Pro ekonoma je nepřípustné lít další miliardy do bankrotujícího podniku bez předcházející restrukturalizace a konsolidace. Přitom A. Babiš jako místopředseda vlády a ministr financí právě uvedené, pro ekonoma nepředstavitelné kroky udělal. Lil miliardy do bankrotujícího důchodového systému bez toho, aby se jen zamyslel nad tím, jak ucpat díru o velikosti 100 miliard korun, které musela vláda v posledních dvou letech nalít navíc na důchodový účet. Podobně ekonom A. Babiš doslova vyhodil, protože za stejných podmínek jako v případě důchodového účtu, další miliardy korun tím, že je ze státní pokladny přelil na účet zdravotních pojišťoven bez toho, aby se jen pokusil s bankrotujícím zdravotním systémem něco udělat!

Kam uvedená politika vede? To si můžeme ukázat na příkladu jedné z tzv. sociálně vyspělých zemí, Itálie. V roce 1950 činily italské veřejné výdaje jen 22 procent HDP. V roce 1960 již 30 procent. V roce 1980 se výdaje vyšplhaly již na 42 procent HDP a v roce 1990 na 53 procent. Vzhledem k úsporným opatřením nyní poklesly pod 50 procent, ale to nemění nic na jedné věci: nikým nekontrolovaný růst sociálního státu přinesl prudký pokles tempa hospodářského růstu.

Prudký pokles tempa hospodářského růstu je zajisté problém více než závažným, není ale problémem hlavním! Tím skutečným, protože do budoucnosti fatálním způsobem zasahujícím problémem, je nízká až extrémně nízká porodnost. Příčiny uvedeného jevu jsem zpracoval v přednáškách*/. Nezbývá než konstatovat spolu s J. Borchertem**/, cituji: „Pokud by někdo uplatňoval na lidský kapitál metody odpisů určené pro hmotný majetek, potom by mohl prostými kupeckými počty prokázat katastrofální bilanci: totiž, že ztráty na lidském kapitálu jsou mnohonásobně vyšší než přírůstky na kapitálu hmotném“. Závažnost uvedeného konstatování důsledků nízké porodnosti vynikne při citaci následujícího výroku z pera téhož autora: „hrubý domácí produkt ve spolkových zemích bývalého Západního Německa stoupl mezi lety 1950 a 1990 o 473%“.  Při srovnání uvedených výroků je zřejmé, že přes velké ekonomické úspěchy společnost v Německu ve skutečnosti chudne (ztráty na lidském kapitálu jsou mnohonásobně vyšší než přírůstky na kapitálu hmotném).

Do třetice ocituji J. Borcherta: „Budoucí schopnosti Německa stojí a padají s lidským kapitálem, a proto rodinné politice připadá ústřední postavení. Vzájemně si konkurující koncepty vzájemnosti ("Vereinbarkeit") a rodinných financí ("Familiengeld") pouze nastolují symptom chudoby rodin. Analýza příčin úpadku a jeho spektakulárního průběhu chybí.

Dovolím si ocitovat J. Borcherta ještě počtvrté: „Ten, kdo požaduje další rozšíření veřejné péče o děti, nastoluje pouze diskusi s laciným alibi“. Já k myšlence J. Borcherta mohu jen dodat, že právě k tomu inklinují politici. Co je zvláště závažné, jedná se o cestu, schopnou v několika málo letech přivést Česko k praxi norského Barnevernetu! 

Paní ombudsmanka  Anna Šabatová se již touto cestou vydala, jak dosvědčuje program a průběh semináře o dětském ombudsmanovi konaný 18. listopadu 2014. Na semináři promluvili také účastníci ze Skandinávie. Bylo poučné dát do souvislosti slova dětského ombudsmana Švédského království Fredrika Malmberga o 3 500 dětech v policejních celách se slovy ombudsmanky České republiky Anny Šabatové o naplňování práv dítěte tím, že děti je třeba vyslechnout před soudem.

Manželství, přesněji manželství obdařené dětmi je dnes cestou proti větru. Cestou proti zlu (a)sociálního státu, protože tzv. vyspělý sociální stát v dnešním pojetí nasazuje pracujícím rodičům vychovávajícím děti trnovou korunu. Trnovou korunu od chvíle kdy si děti pořídí až do okamžiku smrti. Pokud pracujete a vychováváte děti, jistě mi dáte za pravdu. Nepochybuji totiž, že sami jste si často pokládali otázku: Jak je možné, že se nám vede daleko hůře než našim stejně vydělávajícím bezdětným vrstevníkům?  Když matka dětí odchází do starobního důchodu, nutně si položí druhou otázku: Jak je možné, že já jako matka dobře vychovaných, pracovitých dětí, mám daleko nižší důchod, než bezdětná žena-kariéristka? Já k tomu přidám ještě třetí otázku: Jak je možné, že politici se nechají vést jako slepci ekonomy a nejsou schopni rozpoznat křiklavý rozpor mezi způsobem výpočtu výše starobního důchodu a způsobem jeho financování? Jedná se zde nikoliv o cosi fatálního. Problém řešitelný založením fakulty sociální ekonomie. Fakulty s katedrami demografie, sociologie, ekonomie a psychologie.

Existují ale dvě skupiny lidí, které poučit nelze.

Sociologové ve své zaslepenosti neodstoupí od katastrofální definice sociálního kapitálu jako množství kontaktů na sociálních sítích. Definice sociálního kapitálu ignorující rodinu.

Ekonomové zase ve své bezbřehé suverenitě hybatelů se státními financemi nemohou připustit, že vůbec nemají elementární znalosti o financování průběžných systémů sociálního státu, důchodového, sociálního a zdravotního. Ekonomy zajímá jen a pouze byznys a osobní prospěch. Dostatečně jsem uvedenou vlastnost ekonomů popsal v „Příběhu jednoho bankéře“.

Chybí zde rozvoj vědního oboru – sociální ekonomie.

Nejedná se o věc neřešitelnou, věc fatální, jak se nám snaží namluvit sociologové a ekonomové! Jde jen o fakt, že zde chybí rozvoj celého vědního oboru! Oboru, který byl správně pojmenován jako sociální ekonomie již před 242 lety, roku 1773 (du Buat-Nançay v díle „ Eléments de la politique ou recherche sur les vrais principes de l’économie sociale“; Prvky politiky a výzkumu skutečných principů sociální ekonomiky). Pohříchu se jedná o typickou mezioborovou disciplinu, jak plyne již z názvu. Problém je proto ve vysokém školství, které produkuje jednooborové specialisty. Problém je řešitelný založením fakulty sociální ekonomie. Fakulty s katedrami demografie, sociologie, ekonomie a psychologie. Katedrami úzce splupracujícími na rozvoji sociální ekonomie a výchově sociálních ekonomů. Sociálních ekonomů, kteří na rozdíl od ekonomů budou např. vědět, jak vypadá finanční situace v rodinách pracujících rodičů s dětmi a co je potřeba udělat pro její nápravu. Nebo jak je ve skutečnosti financován I. důchodový pilíř a co z toho plyne pro nastolení skutečně spravedlivého, pronatalitního důchodového systému! Pokud Vás spojení slov pronatalitní a důchodový zarazí, vzpomeňte si prosím na 5 milionů lidí, kteří si spoří se státním příspěvkem na důchod ve III. důchodovém pilíři. Spoří s myšlenkou lapidárně vyjádřenou větou: „Myslet na zadní kolečka“.

Na závěr končím výzvou k politikům (protože sociologičtí a ekonomičtí kapři si svůj rybník sami nevypustí).

Zasaďte se o vznik mezioborového, tj. moderního, protože komplexního studia. V této chvíli záleží na Vás, politicích, zda typicky mezioborové disciplině jakou je sociální ekonomie, bude dána šance na rozvoj a rychlé převzetí rozhodujících agend. Agend s přímým vlivem na úsporný a proto trvale udržitelný sociální stát. A co je ještě důležitější, agend s přímým vlivem na dostatek dětí v rodinách pracujících rodičů! Jen rozvoj sociální ekonomie dává šanci smysluplně naplnit cíle, které sociologové desítky let jen slibují a ekonomové svými experimenty na občanech obecně a na rodinách s dětmi zvláště činí, ke škodě naší i škodě našich dětí.

 

*/  - Patta I. Ekonomika rodin a její makroekonomické dopady (Praha 2009),

      - Patta I. Sociálně ekonomická hlediska podpory rodin (Luka nad Jihlavou 2014),

      - Patta I. Sociálně ekonomický audit vyspělého sociálního státu (Praha, Bratislava 2014).

**/- Borchert J. Odpovědnost místo almužny (Hessen 2002).

 

Ivo Patta

V Měchenicích 6. ledna 2015

 
© sociologie.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma