Integrované reformy důchodová a sociální pro Českou republiku.

První část. 

 Důchodová reforma.

 

Obecné požadavky, které musí návrh důchodové reformy splňovat:

 

1. Přesné definování zásluhovosti v I. důchodovém pilíři. 

2. Trvalou udržitelnost I. důchodového pilíře.

3. Trvalou udržitelnost poměru mzda/důchod nad 40 %.

4. Jednoduchost důchodového systému, ve smyslu jeho dobré slučitelnosti se systémem stávajícím.

5. Sociální citlivost.

6. Nízké nebo žádné transformační náklady.

7. Rovnost uvnitř téže generace.

8. Rovnost mezigenerační.

9. Vytvoření základny pro nastartování pozitivního populačního vývoje.

Než upřesním výše uvedené požadavky, vypořádám se s kardinální otázkou:  Co se stane s bezdětnými po spuštění Integrovaných reforem důchodové a sociální?  Jasná a jednoznačná odpověď zní: Bezdětní při odchodu do důchodu změnu nepocítí. Bezdětní dostanou přesně stejný důchod jako ti, kteří odešli do důchodu před spuštěním reformy, ani o korunu méně.  

 

1.  Přesné definování skutečné zásluhovosti v I. důchodovém pilíři vychází ze tří kritérií.

 

Kdo, jakým způsobem a v jaké míře se podílel na výchově nové generace, která jediná financuje starobní důchody ve státem garantovaném a průběžně financovaném důchodovém systému (dále jen: I. důchodový pilíř), prostřednictvím odvodu sociálního pojištění.

  

• Kdo financuje výchovu nové generace? Jsou to všichni ekonomicky aktivní občané bez ohledu na rodinný stav a počet dětí,

• Jak financují výchovu dětí? Pracující rodiče financováním výchovy dětí v rodině a dále platbou odvodů přerozdělovaných státem. Bezdětní se podílí také na spolufinancování výchovy dětí těch druhých, prostřednictví odvodů daní a jejich přerozdělováním.

• Podíl pracujících rodičů na výchově dětí, posuzujeme-li jen finanční náklady, se dá vyčíslit na 83 %. Podíl bezdětných na výchově dětí těch druhých zahrnuje zbývající část nákladů, tj. 17 %.

• Pozn. sociálně vyloučené rodiny (a nejsou to výlučně rodiny Romů), ve kterých rodiče nepracují, sem nepatří. Výchovu dětí v těchto rodinách financuje stát přerozdělováním části odvodů vybraných na sociální pojištění. Rodiče nesplňují podmínku pracovat pro stát viditelným způsobem po dobu nejméně 25 let, výhledově 35 let.

 

2.  Trvalá udržitelnost I. důchodového pilíře.

 

Zde platí podmínka dostatku plátců sociálního pojištění v poměru k příjemcům starobních důchodů.

Pokud dochází k úbytku plátců a zvyšování počtů důchodců, pak je možno řešit situaci následujícími způsoby:

• Prodlužováním věku odchodu do důchodu (je zavedeno od r. 1996),

• Zhoršováním poměru mezi průměrnou mzdou a důchodem (probíhá průběžně, v r. 1991 byl náhradový poměr 58 %, v r. 2009 již jen 46 %,

• Přistěhovalectvím, což je rizikové zejména v případě tvoření uzavřených komunit,  

• Transferem peněz z jiných kapitol státního rozpočtu (v letošním roce desítky miliard s perspektivou zvyšování na stovky miliard ročně),

• Vytvořením II. spořícího důchodového pilíře, do kterého budou:                                                                                                                                                                                                                                            -                                                                                                                                                                                                                                                                 A)  Přispívat v souladu s prosazenou vládní Velkou důchodovou reformou občané v ekonomicky aktivním věku. Občané v co největším počtu v souladu s přáním vlády a bank, resp. penzijních fondů. Jedná se o opatření, které bere peníze doslova všem a to ve třech směrech. Všem nakupujícím zdraží zboží i služby zvýšením DPH pod zámninkou důchodové reformy (již se tak stalo).  Všem, kteří vstoupí do penzijních fondů se fakticky zvýší sociálního pojištění o dvě procenta, z 28 na 30 %.  Důchodcům tzv. Velká důchodová reforma sebere s každým klientem penzijních fondů 10,7 % (3 % z 28 %), z důchodového účtu. Vláda tak učinila preventivně snížením valorizace důchodů. Zlá je vládní důchodová reforma především k pracujícím rodičům vychovávajícím děti. Ti by si podle vlády měli spořit na důchod a současně investovat do výchovy dětí v rodině. Tyto dva požadavky při běžných platech a s přihlédnutím ke skutečným nákladům na výchovu dětí v rodině není možné splnit. Proto je tzv. Velká důchodová reforma současně opatřením proti-natalitním, opatřením konzervujícím regresivní typ věkové skladby obyvatelstva (Viz graf č. 1).   
•                                                                                                                                                                                                                                                    -                                                                                                                                                                   B)  Přispívat v souladu s Integrovanou důchodovou reformou pouze bezdětní a to povinně od začátku své ekonomické aktivity.

Tím se postupně sniží finanční zatížení I. důchodového pilíře. Současně jde o opatření výrazně pro-natalitní. Procento plnění na starobní důchody bezdětných začne okamžitě klesat ve zlomcích procent. Za deset let od začátku reformy pokles plnění dosáhne 22,2 %, za 20 let 44,4 %, za 30 let 66,6 % a za 36 let 80 %. Uvedený pokles plně nahradí u bezdětných stejným způsobem stoupající plnění z II. důchodového pilíře. Cílovým rokem je 36. rok od začátku reformy, kdy plnění z I. důchodového pilíře pro bezdětné klesne o 80 % a ustálí se na cílové hodnotě 20 %. Uvedený pokles bude bezdětným plně nahrazen platbami z II. důchodového pilíře. 

Procento plnění z II. důchodového pilíře na starobní důchody bezdětných začne okamžitě narůstat již bezprostředně po spuštění Integrované důchodové reformy ve zlomcích procent. Za 10 let od začátku reformy plnění dosáhne 22,2 %, za 20 let 44,4 %, za 30 let 66,6 % a za 36 let v cílovém roce transformace 80 %.                                                        

Pokud dojde k nastartování Integrované reformy důchodové, původně nazvané „První prorůstová a propopulační důchodová reforma“, co nejdříve, pak v době, kdy budou odcházet do důchodu populačně silné ročníky let sedmdesátých, budou čerpat bezdětní již cca 2/3 finančního plnění na starobní důchody z peněz, které si sami naspořili do II. spořícího důchodového pilíře. 

 

3.  Trvalá udržitelnost poměru mzda/důchod.

• Je zřejmé, že důchodová reforma musí mít komplexní charakter, zahrnující reformu sociální. Musí splnit mnohem více, než je požadavek dalšího financování systému v souladu s politikou dosud prosazovanou Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR  tj. jen po dobu zvyšování věku odchodu do důchodu. Pokud skutečně chceme zaručit trvalou udržitelnost I. důchodového pilíře, musí mít důchodová reforma také pro-natalitní charakter, aby zaručila obnovu dostatku plátců v poměru k příjemcům, tj. obnovu stacionárního až progresivního typu věkové skladby obyvatelstva,

 

Graf č. 1: Typologie věkové skladby obyvatelstva.

Graf č. 2:  Věková skladba obyvatelstva v roce 2008  (© Český statistický úřad, 2010). Jedná se o regresivní typ věkové skladby obyvatelstva s relativním mírným nárůstem porodnosti po období let katastrofálně nízké natality v dekádě kolem přelomu tisíciletí. Strom života zde připomíná spíše urnu. Úbytek dětí je takový, že od roku 1997 žije v České republice více osob starších šedesáti let než dětí mladších 15 let.  

 

• Integrovaná důchodová reforma musí stát na dvou pilířích, průběžně financovaném a spořícím. Oba dva pilíře v garanci České správy sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ). Požadavek na legislativní opatření: vynětí II. spořícího pilíře ze státního rozpočtu. 
  • II. spořící důchodový pilíř má dvojí funkci. Za prvé klasickou, tj. spoření na důchod. Za druhé, jako součást reformy sociální, plní úlohu spořícího konta určeného ke zpětnému transferu naspořených peněz jmenovitě rodičům, kteří si je naspořili, při přírůstku do rodiny. 

 

4.  Jednoduchost důchodového systému, ve smyslu jeho dobré slučitelnosti se systémem stávajícím.

• Legislativní změna spočívá v úpravě jediného paragrafu zákona č. 155/1995 Sb., „O důchodovém pojištění“, § 32, ze kterého vychází tabulka určující věk odchodu do důchodu v přechodném období. 
• Ve startovním roce důchodové reformy (předpokládejme např. rok 2014), občané splňující nárok na starobní důchod budou odcházet do důchodu ve věku vypočítaném v souladu se stávající úpravou. 
• V cílovém roce, tj. po 36 letech transformačního procesu, budou občané v souladu s počtem dětí vychovaných do plnoletosti:
•  se 2 dětmi odcházet do důchodu v 64 letech,   
•  se 3 dětmi v 60 letech, 
•  se 4 a více dětmi v 56 letech věku*/,
•  s jedním dítětem budou odcházet do důchodu ve stejném věku jako rodiče se dvěma dětmi. Z I. důchodového pilíře obdrží 55% důchodu (45 % za jedno vychované dítě plus 10 % jako podíl na výchově dětí těch druhých), další důchod budou dostávat z II. spořícího důchodového pilíře),
• bezdětní, kteří si na důchod přispívali do II. spořícího důchodového pilíře, budou  odcházet do důchodu v 65 letech. Z I. spořícího pilíře obdrží bezprostředně po nastartování důchodové reformy 100 % vypočtené částky. V průběhu 36 let plnění pro bezdětné z I. důchodového pilíře plynule poklesne ze 100 % na 20% z vypočtené částky, tj. v cílovém roce 2050. To znamená, že po transformačním období v trvání 36 let, bezdětní při důchodu vypočteném např. na 11 000 Kč, budou dostávat 2 200 Kč, při vypočtené částce 50 000 Kč, jim bude přiznáno 10 000 Kč měsíčně z I. důchodového pilíře.  Zbytek budou bezdětní čerpat v průběhu transformačního období 36 let z plynule se zvyšujícího podílu od 0 % do 80 % z II. povinně spořícího pilíře. 

Šanci obdržet více než 20 % plnění na starobní důchod mají i ti, kteří budou pravidelně přispívat na výchovu dítěte, tj. budou plnit své alimentační povinnosti. Zde je podmínkou platba alimentů po celou dobu přípravy na povolání, nejdéle však do 26 let věku vyživovaného dítěte.

K dětem, které byly odsouzeny za úmyslné trestné činy v trvání nad 2 roky, by se nepřihlíželo.

-------------------------------------

*/  Všichni, kteří by chtěli se mnou ohledně navrhovaného věku odchodu do důchodu polemizovat, chci upozornit na investice učiněné do I. důchodového pilíře jednotlivými skupinami podle počtu vychovaných dětí (tabulka č. 1).

 

Tabulka č. 1: Investice jednotlivých skupin občanů do I. důchodového pilíře. Výše investice do výchovy jednoho dítěte v rodině je 80 000,-Kč ročně po dobu nejméně 18 let, tj. do plnoletosti dítěte (data ČSÚ).  

Podle počtu vychovaných dětí	dvě děti	tři děti	čtyři a více dětí	jednodítě	bezdětní
Výše investic do I. důchodového pilíře	2 880 000 Kč	4 320 000 Kč	více než 5 760 000  Kč	1 440 000 Kč	400 000 Kč*/

 

Komentář k tabulce č. 1: Více než markantní rozdíly investic, do I. důchodového pilíře, plně opravňují uvedené odstupňování věku odchodu do důchodu.

                                         */ Vklady bezdětných do I. důchodového pilíře pocházejí z odvedených daní, částečně použitých na výchovu a vzdělání dětí těch druhých.                                      

 

5.  Sociální citlivost.

Sociální citlivost navržené důchodové reformy spočívá v dostatečně dlouhém přechodném období (časově totožném s dobou nutnou pro naspoření dostatku peněz na stáří v penzijních fondech, tj. 36 let).  Mladí lidé se budou moci demokraticky rozhodnout, zda děti vychovají, nebo si na svůj důchod budou měsíčně spořit jen polovinu částek, které  pracující rodiče vydávají na výchovu dětí. Budou tak činit logicky po dvojnásobně dlouhou dobu, než činí výchova dítěte do plnoletosti. Ti starší projdou přechodným transformačním obdobím, během kterého si budou spořit na důchod měsíčně částky, jaké představují polovinu výše investic na výchovu dětí v rodině. To, co si (s přihlédnutím k časovému faktoru),  nestačí na svůj důchod naspořit v II. důchodovém pilíři, obdrží v  přechodném období z I. důchodového pilíře. Výsledná výše důchodu čerpaná z I. a II. důchodového pilíře bude v součtu vždy svou výší odpovídat nekrácenému důchodu z I. důchodového pilíře. 

6.  Nízké nebo žádné transformační náklady.

„První prorůstává a propopulační (pro-natalitní) důchodová reforma“ klade na státní rozpočet nízké finanční nároky, spočívající v dorovnání inflace v II. spořícím důchodovém pilíři a 1 % úročení nad inflaci a dále v rozšířením administrace ČSSZ o správu II. spořícího důchodového pilíře (požadavek na rozšíření administrace byl již splněnv rámci tzv. Velké důchodové reformy). Náklady s tím spojené jsou eliminovány úsporami v jiných kapitolách státního rozpočtu. Dá se v podstatě říci, že je beznákladová. Více v závěrečné kapitole věnované transformačním nákladům obou integrovaných reforem, důchodové a sociální.

 

Tabulka č. 2:   Výhody a nevýhody „První prorůstové a propopulační důchodové reformy“ (Aktualizováno s přihlédnutím k nepovinnému II. důchodovému pilíři v případě vládní tzv. Velké důchodové reformy):

Pro občana	Pro stát	Pro banky (penzijní fondy) podle údajů MF ČR
- který pracuje a vychová děti, zůstává I. pilíř státem garantovaného důchodového systému plně zachován,	- důchodová reforma s nulovými náklady	- přijdou o 33 miliard korun ročně na inkasu penzijního připojištění (20 + 13 miliard korun)
- který pracuje a vychovává děti, nevznikne potřeba odkládat peníze na penzijní připojištění	- důchodová reforma bez politických rizik, protože maximálně sociálně citlivá k bezdětným	- přijdou za jednu ekonomicky aktivní generaci, to je 35 let o inkaso ve výši 1 bilion 155 miliard korun,
- který pracoval a vychoval děti, nebude existovat ve stáří závislost na nejistém plnění penzijními fondy	- základní opatření pro zvýšení porodnosti nad 154 000 novorozenců ročně (doplňkové opatření je v sociální reformě).	-  budou se muset spokojit se současnými zisky
- může se sám, s ohledem na věk,  rozhodnout zda vychová děti, nebo si bude spořit do II. státem garantovaného spořícího důchodového pilíře	- postupné zvyšování počtů ekonomicky aktivních osob	- nezvýší se vliv bankovního sektoru
- přestane hrozivý nárůst implicitního dluhu v I. důchodovém pilíři, dluhu, který je vyšší než hodnota výplat starobních důchodů na deset let dopředu, vztaženo k výplatám důchodů za rok 2009.	- postupné zvyšování objemu vybraných daní, dostatek peněz pro sociální účely	- populace nebude ve stáří existenčně závislá na nejistém plnění penzijních fondů
- důchodový věk bude záviset u obou pohlaví na počtu vychovaných dětí, na 65 let se zvýší jen u bezdětných.	- trvalé udržení sociálního státu	- nenastane úplné propojení politických a finančních kruhů

 

 

7. Rovnost uvnitř téže generace

Rovnost uvnitř téže generace (intragenerační) si musí pohlídat, nebo v případě její absence prosadit, ekonomicky aktivní generace. To znamená generace, která vytváří hodnoty a proto je u moci, má tuto zodpovědnost sama vůči sobě! Pokud si nevytvoří prostředí, ve kterém pracující rodiče mohou vychovat děti bez vysokého rizika ekonomického bankrotu rodiny a se zárukou důchodu z I. důchodového pilíře právě z důvodu řádné výchovy dětí, pak je dobře vychovaných pracovitých dětí s časovým odstupem jedné generace nedostatek. Následně dochází k problémům průběžně financovaných systémů sociálního státu, důchodovém, ale také např. při financování zdravotnictví. Pocítí to generace, která se o to sama zasloužila. Nic, ani skutečnost, že zákony obvykle vytváří ti starší v ekonomicky aktivní generaci, nemůže ty mladší v této věci omluvit. Lidé ve fertilním věku a současně na začátku své ekonomické aktivity, si svoji zodpovědnost sami vůči sobě i svému stáří musí uvědomit, pozvednout hlas a pracovat na změně.  Proč? Prostě proto, že je to pro jejich život určující od založení rodiny až po spokojené stáří.  

 

8.  Rovnost mezigenerační

Rovnost mezigenerační se projeví s časovým odstupem 36 let. Dobře vychované, pracovité děti budou plně financovat ze svých odvodů sociálního "pojištění" stáří svých rodičů a částečně stáří bezdětných v souladu s nálezem Ústavního soudu v Brně, tj. podle skutečné zásluhovosti, kterou měli soudci ústavního soudu v rovině obecné nepochybně na mysli. Nelze již mluvit o solidaritě mezigenerační, navíc praktikované jako bezbřehé, protože má v souladu s výsledky stávající praxe negativní dopady demografické i mnohočetné negativní dopady ekonomické.

 

9.  Vytvoření základny pro nastartování pozitivního populačního vývoje.

Jasně definovaná a do praxe uvedená skutečná zásluhovost (nikoliv domnělá jako dosud), v průběžně financovaném I. důchodovém pilíři řeší nejen ekonomický, ale také nepřímo demografický problém. Každý občan si rychle uvědomí, že musí do svých potřeb ve stáří investovat do I. důchodového pilíře výchovou dětí nebo do II. spořícího důchodového pilíře ukládáním peněz.

II. povinně spořící důchodový pilíř je spojovacím článkem důchodové a sociální reformy. Budou si do něj povinně spořit od počátku ekonomické aktivity bezdětní např. 3 300,- Kč měsíčně, tj. přesně polovinu nákladů na výchovu jednoho dítěte v rodině s 1 - 3 dětmi a příjmy rodičů na úrovni nejčastější mzdy (medián). Rodiče vychovávající jen jedno dítě v rodině 1 650,- Kč) a rodiče vychovávající 2 děti 330,- Kč. Rodiny s vyšším/nižším příjmem budou do II. důchodového pilíře přispívat více/méně v souladu se skutečnými  náklady na výchovu dítěte v rodině. Bude se postupovat s přihlédnutím k příjmům rodiny a z nich Českým statistickým úřadem vyčísleným nákladům na výchovu dítěte. Výpočet starobního důchodu z II. důchodového pilíře bude proveden stejně jako v I. důchodovém pilíři. Rodiny se třemi dětmi již do II. spořícího důchodového pilíře nepřispívají a to ani v době osamostatnění již dospělých dětí. Propojení obou reforem ve II. důchodovém pilíři spočívá ve vyplacení části peněz naspořených konkrétním občanem – rodičem z II. spořícího důchodového pilíře po narození (osvojení), dítěte. Při prvním dítěti se vyplatí oběma rodičům 45 % z jejich individuálního vkladu, při druhém dítěti dalších 45 % a při třetím dítěti zbývající částka. Věkový limit pro rodiče z hlediska možnosti výplat z II. spořícího pilíře při narození nebo osvojení dítěte je určován základním požadavkem, který zní: „Do důchodu se započítá jen dítě, které jsem vychoval do plnoletosti, tj. v ČR do 18 let“. V praxi to bude znamenat, že rodiče dosáhnou na peníze z II. spořícího pilíře jen do určitého věku, aby se zabránilo zejména spekulativnímu rození či osvojování dětí s cílem výběru nahromaděné hotovosti ve výši kolem půl milionu korun a vyšší z osobního konta ve II. spořícím pilíři krátce před odchodem do starobního důchodu. To např. znamená, že při jednom nebo dvou dětech v rodině bude věkový limit pro každého z rodičů 64 - 18 = 46 let. Uvedu příklad: muži ve věku 52 let a ženě ve věku 35 let se narodí dítě. Muž ze svého konta ve druhém spořícím pilíři nic nedostane při narození dítěte vzhledem k tomu, že překročil věkový limit, určený předpokládaným rokem odchodu do důchodu minus 18 let. O peníze ale nepřijde. Pokud se dožije plnoletosti dítěte, které v pokročilém věku vychoval, obdrží příslušnou částku jako důchodce při dovršení plnoletosti potomka. Současně mu bude znovu propočítána a upravena výše starobního důchodu z I. důchodového pilíře (zvýší se), a z II. důchodového pilíře (sníží se). Vzpomenutá žena – matka ve stáří 35 let obdrží peníze ze svého osobního konta ve druhém spořícím pilíři při narození dítěte, protože jí zbývá do dovršení předpokládaného věku odchodu do důchodu více než 18 let.

Pro rodiny se třemi dětmi přestává II. spořící důchodový pilíř existovat, protože masivně investují prostřednictvím výchovy dětí do I. důchodového pilíře. Situace se může změnit jen v případě úmrtí dítěte před dovršeným 18 rokem věku. V tom případě opět nastupuje spoření v II. důchodovém pilíři a to se může změnit opět jen s výchovou dalšího dítěte.

Každý občan se dozví o svém individuálním podílu na současném stavu důchodového účtu a svých možnostech jak si zajistit vlastní stáří s přihlédnutím k věku.  Přínosem reformy bude dostatek informací nutných pro rozhodování lidí o vlastní budoucnosti. Informací, které zde dosud nejen chyběly, dokonce byly nahrazeny informacemi účelovými, jejichž hlavním psychologickým efektem bylo strašení. Cíl tohoto strašení byl jasně dán snahou bank a jejich penzijních fondů získat co nejvíce klientů ochotných spořit si po dobu 30 - 40 let a to bez možnosti vystoupení z penzijního fondu.  

 

Tabulka č. 2: Složení rodin podle počtu dětí, porovnání let 1991 a 2001. (Fakta o České republice, ČSÚ 2009, strana 10. Kód publikace: t-1419-09)

Rodiny úplné	1 dítě	2 děti	3 děti	4 děti a více	bezdětné
Rok 1991	22,5%	26,7%	5,4%	0,9%	44,5%
Rok 2001	20,3%	22,1%	3,6%	0,7%	53,3%

 

Komentář k tabulce: Je zcela nezbytné zvrátit trend úbytku počtu dětí v rodinách. 

 

 

Druhá část. 

 Sociální reforma.

 

 

Sociální reforma, jako nedílná součást reformy důchodové, má zejména pomoci mladým lidem překonat psychologickou hranici časově příliš vzdáleného stáří. V neposlední řadě pak musí přispět ke společenské rehabilitaci ekonomicky aktivních rodin s dětmi a tím k nastartování pozitivního demografického vývoje.

 

Obecné požadavky, které sociální reforma musí splňovat:

 

1.  Odstranit sociálního deklasování rodin s dětmi pracujících rodičů.

2.  Řešit ekonomickou část demografického problému.

3.  Umožnit rodičům výchovu dětí v rodině z vlastních příjmů.

4.  Postupně omezit nebo zrušit vyplácení sociálních a jiných dávek jim postavených na roveň. 

5.  Sociální dávky vrátit jejich původnímu významu, tj. pomoci v nouzi.

6.  Řešit dostatek bytů pro mladé rodiny. 

 

 

1.  Odstranit sociální deklasování rodin s dětmi pracujících rodičů.

 

Naprosto klíčovou otázkou z hlediska mikroekonomiky rodin pracujících rodičů je: Proč nemáme na výchovu dětí? (na adrese: http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/clanek.phtml?id=109032   Skutečná příčina je na straně státu v daňové oblasti. Díky daním se rodiny pracujících rodičů s dětmi, zcela bez vlastní viny, propadají doslova do bídy ve srovnání se svými bezdětnými vrstevníky. Již při dvou dětech se příjmy na jednoho člena domácnosti propadají dokonce hluboko pod hodnotu průměrného důchodu (Dana Hamplová a kol.,  Životní cyklus, sociologické a demografické perspektivy, strana 274-275,  Vydal Sociologický ústav AV ČR,  Praha 2006).  

Uvedu tři příklady aktuálního zdanění domácností podle příjmů rodičů a počtu dětí v domácnosti:

1) Tabulka č. 3:  Manželé s průměrným hrubým příjmem po 23 448,- Kč, tj. 46 896,- Kč celkem.

Rodiny podle počtu dětí	bezdětní	1 dítě	2 děti	3 děti	4 děti
Čistý příjem na člena domácnosti	18212 Kč	12464 Kč	9590 Kč	7865 Kč	6715 Kč

 

2) Tabulka č. 4: Manželé s nejčastějším hrubým příjmem po 19500,- Kč, tj. 39000,- Kč celkem.

Rodiny podle počtu dětí	bezdětní	1 dítě	2 děti	3 děti	4 děti
Čistý příjem na člena domácnosti	15494 Kč	10652 Kč	8231 Kč	6778 Kč	5809 Kč

  

 

3) Tabulka č. 5: Manželé s minimálním hrubým příjmem po 8000,- Kč, tj. 16000,- Kč celkem.

Rodiny podle počtu dětí	bezdětní	1 dítě	2 děti	3 děti	4 děti
Čistý příjem na člena domácnosti	7120 Kč	5236 Kč	4348 Kč	3951 Kč	3722 Kč

Jedná se evidentně o přímé ekonomické vysávání rodin s dětmi a nikoliv o ekonomickou podporu rodin s dětmi, nepravdivě deklarovanou státem, a to již od příjmu rodičů se mzdou vyšší než minimální. Potvrzují to i statistické přehledy ČSÚ:

 

Tabulka č. 6:    Osoby ohrožené příjmovou chudobou v České republice (Souborné informace ČSÚ, Zaostřeno na ženy, na muže, ČSÚ 2005, strana 57. Kód publikace: 1413-05)

Rodiny	bezdětné	1 dítě	2 děti	3 děti
Celkem ohroženo	3,2%	6,9%	8,0%	19,7%

 

Každý, nebo téměř každý, může k výše uvedené tabulce namítnout, že se jedná o nerepresentativní soubor údajů, vzhledem ke kumulaci všech rodin bez rozdílu. Proto uvádím následující tabulku, ze které jsou vyloučeny rodiny OSVČ, důchodců a nezaměstnaných.

 

Tabulka č. 7:    Rodiny zaměstnanců z hlediska ohrožení příjmovou chudobou (*).

Rodiny	bezdětné	1 dítě	2 děti	3 děti
Celkem ohroženo	0,8 %	5,6 %	7,0 %	11,8 %

Tabulka č. 7 mluví jasnou řečí: S každým dalším vychovávaným dítětem narůstá geometrickou řadou hrozba bankrotu v rodinách, které jsou bez dětí ekonomicky vysoce stabilní.

(*) bez OSVČ, důchodců a nezaměstnaných (Osoby ohrožené příjmovou chudobou v České republice, Souborné informace ČSÚ, Zaostřeno na ženy, na muže, ČSÚ 2005, strana 57. Kód publikace: 1413-05)

 

2.  Řešit ekonomickou část demografického problému

 

Zde to znamená především odstranit rozpor mezi dvěma státními institucemi. Českým statistickým úřadem a jeho údaji o skutečných nákladech na výchovu dětí v rodinách ve výši 80 000,- Kč ročně na jedno dítě v rodinách s 1 - 3 dětmi a příimy rodičů na úrovni nejčastější mzdy (medián) a ekonomickou politikou Ministerstva financí České republiky.  Ministerstvo financí pokládá za dostatečné zohlednění nákladů na jedno dítě v rodině ve výši 13 404 Kč ročně na každé dítě v rodině (r. 2012). Není možné nadále trpět neodůvodněné zdanění rodin s dětmi a současně s tím poskytovanou sociální pomoc ekonomicky aktivním rodinám.  Jde navíc o postup zcela nelogický a z hlediska množství úkonů státní administrativy velice nákladný. Řešení je v zohlednění 50 % skutečných nákladů na výchovu dětí v rodinách pracujících rodičů odpočtem z daní, jak tomu bylo do 31. 12. 1992.   

 

3.  Umožnit rodičům výchovu dětí v rodině z vlastních příjmů.

 

Vzhledem k navrhovanému daňovému zohlednění 50 % nákladů na výchovu dětí v rodině, zmizí potřeba dětských přídavků pro rodiny s příjmem do 2,4 násobku životního minima. Jedná se ve skutečnosti o sociální přídavky, protože nejsou vypláceny plošně všem rodinám.  

 

4.  Postupně omezit nebo zrušit vyplácení sociálních a jiných dávek jim postavených na roveň.

 

 Zrušit porodné. Porodné je zavedeno v zemích EU a jeho vliv na porodnost je nulový. Představuje tedy neodůvodněné zatížení veřejných financí. Navrhované reformy řeší dostatek peněz čerpáním individuálních vkladů z II. spořícího důchodového pilíře v době narození nebo osvojení dítěte.

Rodičovská dovolená (nikoliv mateřská dovolená), bude souběžně s přibývající hotovostí v II. spořícím důchodovém pilíři (*) postupně finančně krácena a zrušena do pěti let od začátku spoření.  

• (*) II. povinně spořící důchodový pilíř je spojovacím článkem důchodové a sociální reformy. Budou si do něj povinně spořit od počátku ekonomické aktivity všichni bezdětní částkami odpovídajícími polovině nákladům na výchovu dítěte v rodině (3300 Kč), rodiče vychovávající jen jedno dítě v rodině (1650 Kč) a rodiče vychovávající dvě děti (330 Kč). Rodiny se třemi dětmi již do II. spořícího důchodového pilíře nepřispívají a to ani v době osamostatnění již dospělých dětí. Propojení obou reforem spočívá ve vyplacení části peněz, naspořených konkrétním občanem – rodičem po narození či osvojení dítěte, z II. spořícího důchodového pilíře. Při prvním dítěti se vyplatí oběma rodičům 45 % z jejich vkladu, při druhém dítěti dalších 45 % a při třetím dítěti zbývající částka. Věkový limit pro rodiče z hlediska možnosti výplat z II. spořícího pilíře při narození nebo osvojení dítěte je určován základním požadavkem, který zní: „Do důchodu se započítá jen dítě, které jsem vychoval do plnoletosti, tj. v ČR do 18 let“. V praxi to bude znamenat, že rodiče dosáhnou na peníze z II. spořícího pilíře jen do určitého věku. Při jednom nebo dvou dětech v rodině je věkový limit rodičů 64 - 18 = 46 let. V praxi to bude věkový limit rodičů z hlediska možnosti čerpání částky uložené do II. spořícího pilíře. Jedná se o věkový limit, nikoliv o limit výplatní, tj příslušná uspořená částka z II. důchodového pilíře bude vyplacena v době dovršení 18 let věku dítěte i v případě, že se jedná již o důchodce. 
• Pro rodiny se třemi dětmi přestává II. spořící důchodový pilíř existovat, protože masivně investují prostřednictvím výchovy dětí do I. důchodového pilíře. Situace se může změnit jen v případě úmrtí dítěte před dovršeným 18 rokem věku. V tom případě opět nastupuje spoření v II. důchodovém pilíři a změna může nastat jen s výchovou dalšího dítěte.

 

5.  Sociální dávky vrátit jejich původnímu významu, tj. pomoci v nouzi.

Sociální dávky budou vypláceny jen rodinám, ve kterých rodiče nejsou schopni si vlastní prací zajistit příjem.

 

6.  Řešit dostatek bytů pro mladé rodiny.

Řešení spočívá v postupném ukončení stavebního spoření a přesunu státem vynakládaných financí na podporu hypoték pro mladé rodiny určených na pořízení bytu nebo domku. Jedinou podmínkou pro jejich vyplácení na úhradu části hypotečních úroků bude výchova dítěte v rodině.  Klíčem stanovícím velikost finanční pomoci státu: za každé dítě v rodině sleva 1% z hypotečního úroku, maximálně do 4%.  Zaručeným výsledkem navrhovaného řešení bude dostatek bytů pro mladé rodiny a to moderních a prostorných, ve kterých se bude dobře žít rodičům i jejich dětem.

 

Ivo Patta

V Měchenicích 31. prosince 2010, doplněno 1. května 2013